Dva páry zvláštních parních vlaků v relaci Nová Paka – Stará Paka – Lomnice nad Popelkou zastavovaly ve všech stanicích a zastávkách podle speciálního jízdního řádu. V soupravě byl přiřazen vůz s prodejem suvenýrů a podávalo se tu i drobné občerstvení.

Zájem byl ohromný, packé nádraží bylo od rána obležené zvědavci. Někdo se přišel podívat, jak mašinka pěkně čudí a vypouští páru, jiní se dostavili vybaveni fotoaparáty a všichni pak přihlíželi tomu prosincovému mravenčení u kolejí.

„Dnes sloužím v baru, atmosféra je úžasná, zájem obrovský. První jízdu absolvovalo podle odhadu tak dvě stě cestujících. Jel s nimi i Mikuláš s andělem a čerty. Děti za básničku dostaly sladkost," popisuje jízdu Alžběta Militká, kterou jsme zastihli ve vlakovém baru.

Samotné nádraží se změnilo v malou voňavou jídelnu, kde si návštěvníci dopřávali opečenou klobásu nebo sejkory, teplou polévku i čaj, grog nebo víno. K dostání tu byly i knížky o mašinkách a v poledne mohly děti přihlížet loutkové pohádce Čert a Káča.

Jako by na Novou Paku dýchly kouzelné staré časy.
„Přijeli jsme z Lomnice. Já si vzpomněla na svá dětská léta, kdy jsme jezdili z Chrudimi do Semil takovýmhle vláčkem, dnes to bylo krásné," přiznává Ladislava Suchardová, která na jízdu vzala svoji vnučku. „Já jsem jela poprvé, jmenuji se Kája, je mi šest let a bydlím v Lomnici. Docela to bylo dobrý a zajímavý, že je to všechno ze dřeva. Dneska tam chodili čerti, andělé a Mikuláš. Trošku jsem se bála, ale bonbónek sem dostala. Byl to moc hezký výlet," hodnotí malá cestovatelka.

„Přijeli jsme také z Lomnice, já jela párou poprvé, moc se nám to líbilo," říká slečna, která vzala na výlet čtyř a půlletého bratrance Ondru Pokorného. Tomu se líbilo v mašince úplně všechno. „Chodil tam Mikuláš a já se nebál a řekl jsem mu básničku," chlubí se.

Vzpomínky
Naskakujeme do vlaku. Uvnitř se topí v kamínkách a je tam jako v ráji. Alena Vedralová z Lomnice tu krotí své neposedné vnuky.

„Pára, to je nostalgie. Bydleli jsme u nádraží a děda byl ajznboňák. Odjížděl posledním vlakem z Vrchlabí, když se zabíraly Sudety. I teď bydlíme u dráhy, dřív jsme ani nemuseli mít hodinky. Podle souprav jsem věděla přesně, kolik je hodin. Škoda, že k nám už vlaky nejezdí," polemizuje paní Alena.
V 16.44 vlak na packém nádraží naposledy zahoukal a zmizel ve tmě.