Tento den vzpomínají členové Sokola v celém Česku památky tisíců členů sokolské obce, kteří ve stočtyřiapadesátileté historii Sokola přinesli v boji za vznik našeho samostatného státu a demokratických základů oběti nejvyšší.

Tento Památný den 8. října umožňuje sokolům si připomenout všechny oběti společně, jak na úrovni ústředí, tak i sokolských žup a tělocvičných jednot. Proto se tyto vzpomínkové akce konají každoročně 8. října, což je v den, kdy v roce 1941 byla výnosem zastupujícího říšského protektora Heydricha Česká obec sokolská rozpuštěna. Toto násilné rozpuštění znemožnilo existenci sokolského hnutí za druhé světové války. Majetek ČOS byl úředně zabaven a takřka naráz byli zatčeni všichni sokolští činovníci z ústředí, žup i větších jednot. Podle zjištěných údajů bylo během války postiženo 11 611 sokolských příslušníků, z nichž 3338 perzekuci nepřežilo.

Památný den Sokola není ale věnován jen obětem boje v době nacistické okupace a 2.světové války, ale všem členům ČOS, kteří své životy položili za svobodu a demokracii. Tedy i členům Sokola zahynuvším v období 1.světové války, ty připomíná druhá pamětní deska v tomto vestibulu novopacké sokolovny.

Sokolové se tehdy vyznamenali v bitvě u Tvorova a Bachmače v Rusku, u Arrasu ve Francii nebo u Doss Alto v Itálii. Byli také při vzniku legií, jejichž budování ovlivnil sokolský řád a disciplina, prvky, které do legií sokolové vnesli. To nejlépe dokládají slova našeho prvního prezidenta T.G.Masaryka: „Bez Sokola by nebylo legií, bez legií by nebylo Československa".

Připomínka Památného dne sokolstva v Nové Pace.

Starosta novopacké Tělocvičné jednoty Sokol Petr Kužel, spolu s náčelnicí Alenou Krejčovou, položili květiny a rozsvítili svíčky nejen u památné desky Františka Pecháčka, ale i u vedle umístěné desky, na které jsou vyryta jména obětí novopackých sokolů padlých v prvé světové válce. Starosta se krátce zmínil o významu Památného dne a i o důstojném památníku v Tyršově domě připomínající oběti tří odbojů a pamětní desky popravených členů ústředí Sokola v době nacistické okupace. Samozřejmě v této souvislosti mluvil i o packém sokolu Františku Pecháčkovi. Přestože byl za války sokolský odboj citelně zasažen, pokračoval František Pecháček dál v budování vlastní ilegální organizace polovojenského charakteru – s názvem JINDRA, u které byl zemským velitelem této organizace v Čechách. Podílel se na ukrývání parašutistů z Velké Britanie i na přípravě atentátu na Heydricha.

Když byl pronásledován, pobýval u svého bratra ve Zlámaninách na Novopacku, kde byl také gestapem, spolu se svojí manželkou zatčen, následně mučen a 3. února 1944 v Mauthausenu popraven, když již rok před ním byla v tomto koncentračním táboře umučena i jeho manželka Míla.

František Pecháček vyjádřil pocity mnohých sokolů ve svých posledních slovech, pronesených ke spoluvězňům: „Sbohem bratři, vím, že jdu na smrt, ale nebojím se jí. Statečný muž zemře jednou, jen zbabělci umírají stokrát. Umřu s klidem, protože vím, že naše oběti nebyly marné."

Velký sokol František Pecháček, který celým svým životem naplňoval sokolské ideály, se narodil 15. února 1896 v Záhornici u Městce Králové. Většinu svého mládí strávil mezi sokoly v Nové Pace, kde nejprve vynikal jako výborný cvičenec a později i jako úspěšný cvičitel dorostu a mužů. Jeho doménou bylo cvičení na nářadí, ve kterém reprezentoval i Československo na OH 1920 v Antverpách.

Zajímavý byl jeho sokolský růst, který vyústil v roce 1938 na X. Všesokolském sletu v Praze, když se stal autorem skladby mužů nazvané „Přísaha republice". Právě ta byla dominatní skladbou, při níž cvičilo na ploše Masarykova sletového stadionu současně přes 30 000 sokolů a spolu s dalšími sletovými skladbami a průvodem Prahou, který trval čtyři hodiny, se staly národní manifestací Sokolů před nastupujícím fašismem.

Památný den zahájili i ukončili přítomní zazpíváním sokolských písní.
Míla Pour