Pačáci hnali na trati dlouhé pět tisíc kilometrů svého favorita do cíle, fanoušci vytvářeli závodu neuvěřitelnou kulisu a dodávali Danovi potřebnou energii. Za jeho skvělou prezentaci, kdy skončil celkově sedmý a čtvrtý ve své kategorii, mu nachystali uvítání, kterého se v Pace nedočkal ani prezident. Paka burácela, skandovala, vítala své borce. Polman do poslední chvíle netušil, co ho doma čeká. Už před příjezdem do města musel opustit autobus, který ho přivezl z Prahy a opět nasednout na kolo. Kamarádi cyklisté ho pak navedli do centra, kde už čekali jeho obdivovatelé. Skandování, volání, potlesk. Na Danielovi je čitelné překvapení. Dav odzbrojí hned prvními slovy. „Musím se vám poklonit. Děkuji, to jsem nečekal, to si budu do své smrti pamatovat,“ říká a hlas se mu láme, když klečí na kolenou. I muži pláčou, Daniel v tom není sám. A na pódium nastupuje doprovodný UPRT tým.

„To, že přiletím na letiště a tam na mě vybafne autobus lidí, to mě dostalo. Připadal jsem si jako ve snu. A když mě cyklistický tým doprovodil na nejkrásnější jízdu na kole v mém životě, to je skoro za hranicemi snů. Když jsem přijížděl na náměstí a viděl ten dav, to už je nepopsatelný zážitek. Je to neskutečné, to jsem nečekal, jsem dojatý,“ přiznává amatérský cyklista. „Hej, hej, hej, hej,“ odpovídá dav. „Nedokážu to pospat slovy, žádný závodník na tomhle závodě nezažije to, co my. Svědčí to o tom, že jsme kraj dobrých lidí, kteří drží při sobě, jsou to sportovci a já jsem šťastný, že jsem se mohl vrátit z Ameriky do Nové Paky. Dojezd na RAAM není nic proto tomu, co jste dneska připravili vy mně,“ obrací se k lidem na zaplněném náměstí.

„Děkujem, děkujem, děkujem,“ duní davem.

Daniel pak vzpomíná na některé záludnosti na trati, připomíná své zranění, kdy do Ameriky odletěl sešroubovaný. „Vám budu děkovat nadosmrti, je to milionkrát víc než tahle moje medaile,“ oceňuje Daniel Polman znovu podporu Pačáků. Dostáváme se ke krátkému hodnocení závodu. „První tři dny byly strašně těžké, zvolili jsme ale dobrou techniku chlazení. Dvakrát jsem zažil těžké krize, dost mě bolel zadek. Je to závod, který přináší překvapení. Projížděli jsme hořícím lesem, chytli jsme pouštní bouři, těžké deště. Je to hodně nebezpečný, i když jedete po dálnici. Je to masakr a jsem šťastný, že jsme to všechno přežili. Je to extrémní záležitost,“ hodnotí ultramaratónský počin.

„Bylo to náročné, snažili jsme se podporovat Dana, co to šlo. Myslelo na něho celé město. Jsem šťastná a mám obrovskou radost, že to takhle dopadlo,“ uzavírá oslavný návrat Šárka Polmanová, manželka hrdiny dne.

Reakce

Moderátor Ondřej Macháček: „Je to neuvěřitelné, je to nádherný příběh, kdy si Dan splnil svůj sen, měl nádhernou podporu od lidí. Škoda jen toho zranění, ale takový srdcař jako Danda to překoná. Asi před ním kleknu. Je to neuvěřitelné, já bych to nejel ani autem!"

Starosta Josef Cogan: „Neuvěřitelný skvělý výkon, je to super. Určitě se na nebi packých šílenců dostane hodně vysoko, protože přejet Ameriku za deset dnů je něco unikátního."

Jan Pelikán, vozíčkář, Stará Paka: „Byli jsme nadšení z jeho jízdy, jsme na něho hrdí!"

Hana Suchardová: „Sledovala jsem jeho výkon, je skvělý a chci slyšet i jeho zážitky!"

Novopacký amatérský cyklista dokončil v sobotu nejtěžší silniční cyklistický závod - Race Across America v délce 5000 kilometrů. Trasu ze západního pobřeží (Kalifornie) k východnímu pobřeží (Maryland) zvládl za deset dní, 19 hodin a 47 minut. Limit dojetí je přitom 288 hodin. Vylepšil tak česká maxima a dosáhl nejlepšího umístění českého jezdce. Celkově skončil na 7. místě a na čtvrté příčce v kategorii do 50 let.