Plukovník letectva in memoriam Stanislav Fejfar patří mezi laickou veřejností ke spíše regionálně známým československým stíhacím esům bojujícím v řadách RAF VR v období druhé světové války.

Stanislav Fejfar se narodil 25. listopadu roku 1912 ve Štikově u Nové Paky Josefu a Marii Fejfarovým v domě čp.35. Stanislav otce nikdy nepoznal, aby na něho mohl mít vzpomínku. Josef Fejfar narukoval do rakouské armády a odjel s plukem na frontu, kde padl.

Maminka se podruhé provdala. Vzala si pana Junka z Nové Paky, kam se s malým Stanislavem přestěhovala. Pan Junek měl dceru Helenu. Stanislav vychodil obecnou a měšťanskou školu v Nové Pace a k dalšímu studiu byl přijat na střední průmyslové škole v Pardubicích, kde roku 1932 maturoval s vyznamenáním. Další kroky mladého muže, v zemi zmítané vrcholící hospodářskou krizí, vedly k armádě, která představovala jistotu pravidelného platu, stravování a dalších k životu potřebných záležitostí.


Výcvik letců


Prošel přijímačem k výcviku nových letců a stal se jedním z vyvolených uchazečů. Jeho vojenská služba začala ve Škole pro důstojníky letectva v záloze v Prostějově. V období 1. září 1933 až 2. července 1935 vystudoval Vojenskou akademii v Hranicích a v Prostějově. Výcvik stíhacího pilota ukončil s velmi dobrým prospěchem jako devátý z 27 žáků. Byl povýšen na poručíka letectva v záloze. Následoval aplikační kurz mezi zářím a prosincem 1935.

Absolvoval ho u 1. leteckého pluku „T. G. Masaryka" rovněž s velmi dobrým prospěchem. Další působení v letectvu bylo spjato s 6. průzkumnou a 61. zvědnou letkou 1. leteckého pluku. Přeložení k 38. a později 37. stíhací letce 3. leteckého pluku „Generál-letce M. R. Štefánika" poručíka Fejfara přivedlo na Slovensko. Jeho posledním útvarem v letectvu ČSR byla v roce 1938 45. stíhací letka, vyzbrojená Aviemi B – 534, v níž zastával funkci velitele a jejíž řady opustil až po 15. březnu 1939, kdy se letka nacházela ve Špišské Nové Vsi.

Rozhodl se pro krátkodobý návrat domů a odchod do zahraničního odboje. K odchodu přemluvil kamaráda, absolventa stíhacího kurzu z podzimu 1938, rotmistra Otakara Hrubého a dne 4. června odjeli oba vlakem do Prahy. Setkali se zde se štábním kapitánem Josefem Dudou a odjeli rychlíkem do Moravské Ostravy. V Pardubicích přistoupil do vlaku nadporučík Josef Hudec a ke skupině se přidal po vystoupení z rychlíku v Ostravě. K přechodu protektorátní hranice došlo 8. června na Těšínsku. Po zápisu na konzulátu v Krakově odjeli vlakem do Gdyně a zaoceánským parníkem Sobieski odpluli do Francie. Po třídenní plavbě zakotvili v Boulogne – sur – Mer. Následovala cesta do Paříže a Marseille, kde Stanislav Fejfar vstoupil do 1. pluku Cizinecké legie v hodnosti Sergent se závazkem na pět let, který podepsal před nástupem na loď, jinak by byl vrácen přes protektorátní hranici. V Cizinecké legii strávil s dalšími kamarády přibližně měsíc a tři čtvrtě. Dne 3. září vyhlásila Francie s Velkou Británií válku Německu po vypršení ultimáta vůči německému vpádu do Polska.


Zpět do Francie


Výcvik na francouzské stíhačky probíhal v alžírském Oranu a Blídě. Následoval návrat do Francie 13. prosince 1939 a zařazení ke Groupe de Chasse GC I/6. U této jednotky setrval až do pádu Francie v červnu 1940. Po období války v sedě, kdy piloti GC I/6 marně stíhali průzkumné letouny Německa, přišel 10. květen 1940 a počátek operace Fall Gelb, útok na země Beneluxu a severní Francii. Prvního úspěchu v leteckém souboji dosáhl poručík Fejfar 20. května. Následovala další vítězství. Ve francouzské kampani nalétal celkem 76,3 hodin, sestřelil jeden Messerschmitt Bf 109E a Henschel Hs 123 jistě, Heinkel He 111 pravděpodobně a splnil šest doslova sebevražedných letů proti tankovým jednotkám německé Wehrmacht.

Dne 24. června opustil přístav Port Vendre na lodi General Chanza do severní Afriky. Po cestě přes Gibraltar vystoupil z paluby lodi Neuralia 12. července v Liverpoolu. Následně byla celá skupina uprchnuvších vojáků přemístěna do karanténního tábora v Cholmondeley Park a letci pak přeřazeni do leteckého depa v Cosfordu. Zde byli piloti přiřazeni k britským, vznikajícím českým nebo jiným perutím a odesláni do OTU („Operational Training Unit" – výcvikové středisko) k přeškolení na britskou leteckou techniku, kterou převážně tvořil stíhač Hawker Hurricane Mk. I.


Nová hodnost


Stanislav Fejfar byl v nové hodnosti Pilot Officer (P/O) zařazen 6. srpna 1940 do stavu 310. (československé) perutě a vycvičen na Hurricane v Sutton Bridge u 6. OTU. V první dekádě září (nejspíš 9.) přišel do Duxfordu k peruti. Hned 9. září sestřelil Messerschmitt Bf 110. Následoval sestřel Dornieru 17 z 15. a poloviční podíl na sestřelu dalšího Do 17 z 18. září. Dne 28. října byl dekorován Čs. válečným křížem 1939.

Během několika následujících dní byl odeslán do nemocnice RAF v Ely kvůli akutnímu zánětu čelních dutin. V nemocnici strávil půl roku do dubna 1941, kdy nastoupil úřednickou práci na IČL (Inspektorát československého letectva) v Londýně.

Po třech měsících, 21. července, byl uznán způsobilým k bojové činnosti a přeložen k 313. (československé) peruti do Leconfeldu jako velitel letky B. S perutí vystřídal několik letišť. V prosinci 1941 byla peruť přesunuta do sektoru 11. skupiny Stíhacího velitelství RAF.

Ze základny Hornchurch a satelitního letiště Fairlop startovala „třistatřináctka" k ofenzivním operacím (sweepům) nad okupovanou Francii a Belgii. Společně s 64. a 411. kanadskou perutí, která byla později nahrazena 122. perutí, zajišťovaly stíhací doprovod středním bombardérům Boston, Hurribomberům a bitevníkům Whirlwind nad nepřátelské území. Bohužel pro naši peruť přišel tento boj v nejméně hodnou chvíli. Německá Luftwaffe přezbrojila své eskadry Jagdgeschwader JG 2 Richthofen a JG 26 Schlageter na nové stíhačky Focke – Wulf Fw 190 A-1/A-2/A-3. Tyto stroje kromě obratnosti předčily Spitfiry Mk.Vb na straně Spojenců ve všech podstatných parametrech. Volací znak, který naše peruť často používala, Butcher (řezník) velice výstižně popisoval situaci na letecké frontě nad Francií. I přes technickou nevýhodu dokázali naši letci sestřelit nepřítele a často uniknout téměř jisté smrti. Občas umění pilota nestačilo, aby se zachránil před smrtí nebo zajetím.

Ve dnech 25. dubna a 5. května se Flying Leutnantu Stanislavu Fejfarovi podařilo sestřelit 1 Fw 190 jistě, druhý pravděpodobně a třetí poškodit. „Zubatá" se mu vyhýbala až do 17. května 1942. Ten den se nevrátil z operace Ramrod 33, z náletu na Boulogne. Pouze se svým číslem dva, pilotem, který ho chránil v případě útoku nepřítele, se vrátil nad francouzské pobřeží. Nejspíš chtěl pomstít sestřelení svého kamaráda Františka Fajtla z 5. května nad Lille, jak se domníval po řadě let další z letců, Karel Mrázek, který byl v té době velitelem perutě. Tito tři nejvýše postavení piloti v 313. peruti na jaře 1942 byli spojeni velkým přátelstvím. František Fajtl dokonce se Stanislavem Fejfarem obývali jeden pokoj. Byl však zaskočen stíhacím esem s jednasedmdesáti sestřely Josefem „Pipsem" Prillerem. Spitfire Mk. Vb BL 973 s kodovým označením RY-S, pravděpodobně s mrtvým pilotem v kokpitu, dopadl poblíž Pihen – les – Guines v oblasti Pas – de – Calais, kde je na vojenském hřbitově tělo plukovníka Fejfara pohřbeno dodnes.

Kapitán letectva Stanislav Fejfar byl zodpovědný, vynikající pilot, který nenechal přátele napospas nepříteli, pokud mohl pomoci. Zemřel jako hrdina bojující za vlast, která se přeživším a neemigrujícím příslušníkům nejen západního odboje odvděčila tábory nucených prací, degradací a výpovědí z armády, podřadnými manuálními pracemi, provokacemi a ústrky vůči jejich rodinám.


Rehabilitace


Částečná a později úplná rehabilitace se těmto mužům dostala v letech 1968 – 1969 a 1990 – 1992, kdy jim byla vrácena původní hodnost a následně byli povýšeni včetně více jak 500 padlých pilotů v průběhu války. Tyto hrdiny si musíme připomínat vzhledem k nevelkému časovému odstupu událostí s nimi spojenými.

Bojové výkony Stanislava Fejfara byly oceněny třemi Československými válečnými kříži 1939, dvojící Československých medailí Za chrabrost, Československou medailí Za zásluhy I. stupně, Pamětní medailí Čs. zahraniční armády (se štítky F a VB), francouzským Croix de Guerre se třemi palmami a jednou zlatou hvězdou, britským The 1939-1945 Star with Battle of Britain Clasp, Air Crew Europe Star a Defence Medal. ⋌Michal Bílek