Pořad filmových a fotografických dokumentů, autentických vyprávění, ale i úvah. S pořadem přijeli tito čtyři Pačáci v úterý 18. září do jičínské Knihovny Václava Čtvrtka a tam je čekalo na šedesát posluchačů.
Posluchačů věku strašího, proč to neříct. Proč nepřiznat, že období po roce 68 je pro většinu žáků a studentů otázkou školního dějepisu. Však se k nim ta pohnutá doba dostane. Třeba skrz knížky. Možná někteří zachytí vyprávění někoho z rodiny. Možná jim budou vrtat v hlavě souvislosti. Položí si otázku co je hrdinství.

Však se dostanou do věku těch, kteří přišli poslouchat, vzpomínat, i přičinit svoje vlastní vzpomínky. Úterní večer byl pro mnohé, řekl bych většinu, slavnostní. Vraceli se do doby, která mnohým stále leží v hlavě. Léta uplynula, ale stále je tu pomníček na Letné, kde zahynuli Dva Jičíňáci. Lidé, které znali. Jiří Veselý byl známý a oblíbený zpěvák. Však na něj ve filmu muzikanti z kapely vzpomínají.

Ale nejdříve přijela vojska. Karel fotil flexaretem a dostal se přímo před namířenou hlaveň. V tom okamžiku záleželo na mladém sovětském vojákovi, zdali zmáčkne spoušť. Proč nevystřelil? Úžasná událost. Padesát let tomu a přes to stále živá.

V pěkně komponovaném pořadu pak osud Jana Palacha. Upálil se člověk. Vedle událostí známých pak rozhovor s bratrem. Jak ani po smrti neměl mrtvý klid. Přikázali exhumovat, nesměl být na Olšanech. Vyhrožovali, tehdejší vládcové. O tom moc se neví. I tohle Karel natočil.

Tým ve složení Karel Pokorný, Blanka Vašková, Hana Fejfarová, Richard Králíček odevzdal skvělou práci. Mluvené slovo proložené filmem, fotografiemi, hudbou. Dobrá spolupráce s děvčaty v knihovně po stránce technické. Karel přivezl i kousek svého archivu, zejména novinové články.

Zaujali i lidé v sále. Absolutní ticho, vysoká pozornost. Mnozí přičinili i své vzpomínky. I slzy byly, u těch starších. Na závěr zněla naše hymna. Oldskout Karel Pokorný přišel ve skautském kroji a po skautsku zdravil.   proChor