Po maturitě na gymnáziu v Pardubicích se vrátil do Jičína, kde navštěvoval Ústav ku vzdělávání učitelů. Učil na školách v Rovensku pod Troskami, v Turnově a v Českém Dubu. Vedle toho vyučoval hře na housle, hoboj i lesní roh a působil i jako učitel v rodině knížete Rohana, který sídlil na nedalekém zámku Sychrově. Zde se seznámil s Antonínem Dvořákem i jeho zetěm Josefem Sukem. Jeho polky byly blízké skladbám Bedřicha Smetany a Dvojzpěvy upoutaly i Antonína Dvořáka.  Kromě hudby byl činný literárně. Přispíval do místního tisku a psal filosoficko – satirické aforismy, které reagovaly na společenské i politické události. Válečná léta se významně dotkla skladatelova života. Bezprostřední dojmy a postřehy se nám dochovaly v deníku, který si ve válečných letech vedl. Uchovával u sebe také kostelní zvony, aby nebyly použity na výrobu děl rakouské armády. V roce 1919 odešel na trvalý odpočinek. Přestěhoval se do Turnova, kde se věnoval kompozici. Zemřel na mozkovou mrtvici 27. března 1937, když na Bílou sobotu o velikonočních svátcích řídil sbor na kůru kostela sv. Františka z Assisi v Turnově. Jednou z jeho posledních skladeb bylo Pět slavnostních sborů „Zazni písni v české nivy" pro smíšený sbor.