Herbář vznikl původně jako komentář k dílu antického lékaře Pedacia Dioskúrida z Anazarby, jehož dílo De materia medica Mattioli překládal, a poprvé byl vydán v italštině v roce 1544. V roce 1554 vyšlo v Benátkách latinské, rozšířené vydání. Mattioli herbář neustále s každým novým vydáním doplňoval.

V roce 1554 přichází Mattioli do Prahy jako osobní lékař arciknížete Ferdinanda Tyrolského, českého místodržícího a téměř okamžitě začíná připravovat spolu z pražským tiskařem Jiřím Melantrichem z Aventinu české vydání svého herbáře. Iniciátorem tohoto vydání herbáře byl patrně sám Ferdinand Tyrolský, který ho i částečně financoval a dokonce na českých stavech v roce 1561 pro něho vymohl dotaci ve výši 300 kop českých grošů. Vydání takového díla bylo velmi nákladným počinem. Sám Melantrich musel vložit do vydání většinu svého majetku a na financování se podílel i sám autor.

Dvě stě dřevorytů

O tom, že přípravě českého vydání byla věnována velká péče, svědčí také vysoká kvalita dřevorytů, jimiž je herbář opatřen. Herbář jich obsahuje 200 a většinu z nich vytvořili malíř Hans Minich a dřevorytec Daniel, které si pro tuto práci najal Melantrich. Kolem 50 dřevorytů bylo objednáno přímo Ferdinandem Tyrolským v Augsburdu, Norimberku a Štrasburku.

Po letech pečlivých příprav konečně v roce 1562 vychází Mattioliho herbář v českém jazyce, přeložený humanistou Tadeášem Hájkem z Hájku. Téměř ihned poté, co herbář vyšel v českém překladu, vydává v roce 1563 Melantrich jeho německý překlad, přeložený pražským lékařem a přírodovědcem Georgem Handschem z Limuz.

Tím, že byl herbář tištěn v národních jazycích a ne pouze v latině, jak bylo u podobných spisů té doby zvykem, stala se z něho praktická příručka pro léčení a dokonce i pro vaření v mnoha měšťanských domácnostech. Herbář byl oblíben také pro své popisy exotických rostlin a stromů.

Ve sbírce jičínského muzea se nenachází přímo originál Melantrichova tisku Mattioliho herbáře z roku 1562, ale jeho rukopisný opis, vázaný v původní prkénkové vazbě, potažené poškozenou hnědou kůží. Tento nádherný opis je ilustrován kolorovanými akvarely s nákresy květin. V úvodu se nacházejí lavírované perokresby znaku a podobizny P. A. Mattioliho, podobizna Tadeáše Hájka z Hájku, znak Starého Města Pražského a 28 znaků českých pánů. První řádek u jednotlivých popisů rostlin je psán červeně, zeleně, modře a žlutě. Kolorované iniciály názvu rostlin jsou zalomené do 4 řádků či umístěné ve volném prostoru a často zdobené ptáčky. Na poslední popsané straně je vepsáno sdělení autora opisu v tomto znění: „Anno Domini 1739 dne 15 Iuli Začzal sem Psaty, a dokonal sem SPomocy Boži zas wletu 1740 Dne 11 Martzi […] Bud gmeno Panie Pochwaleno až Na wěky amen." Jméno písaře za datem bylo bohužel vymazáno.

Neznámé dědictví

Jakým způsobem se opis Mattioliho herbáře dostal do sbírky Regionálního muzea a galerie v Jičíně není bohužel známo. V knize je otištěno razítko s textem Musejní spolek v Jičíně a k vazbě je připevněna kartička s červeným okrajem a červeným předtištěným textem „Museum Jičínské Číslo a perem doplněno inventární číslo 26. Mattioliho herbář z r. 1562. Na vnitřní straně vazby se nachází razítko s textem Okresní muzeum Jičín Knihovna s ručně vepsaným přírůstkovým číslem a signaturou. Opis Mattioliho herbáře byl zapsán do přírůstkové knihy muzea až 30. října 1975. Žádný ze stručných popisů tohoto sbírkového předmětu, který máme k dispozici, neuvádí, že nejde o originální tisk, ale pouze o opis téměř o 200 let mladší. Dokonce i záznam v Knihopisu českých a slovenských tisků uvádí, že jde o tisk Mattioliho herbáře z roku 1562. Jako místo uložení je v něm však uvedeno reálné gymnázium v Jičíně, a proto se lze pouze domnívat, že by mohlo jít o stejný svazek, jaký je dnes uložen v jičínském muzeu.

Gabriela Brokešová