Obloha zachmuřeně hleděla na všechno to, co tu bylo připraveno k slavnostnímu pochodu, župnímu sletu Berger Jičín, ke 150. výročí založení Sokola.

Sokolové ve slavnostních památných krojích z béžové látky (které jsme u našeho pana mistra krejčího - také Sokola tělem i duší – šili po celý rok 1947-8). Je 13 hodin a začíná pršet. Malé děti v barevných krojích přebíhají v dešti po chodníku, schovávají se u krojovaných maminek a babiček v sukních a pláštěnkách.

U vchodu do sokolovny se schovávají sokolové, vyšňořeni v černých čapkách, s řády a medailemi, v naleštěných holínkách, kteří v rukách třímají žerdě se starými vyšívanými zástavami měst. Drobně poprchává a čelo průvodu se zdviženými prapory se postavilo proti nepřátelské obloze, ta nic nedbala na to, že slavný sletový průvod čeká na slunce. Třináctá udeřila a prší a prší… Sokolky halí své krásné úbory do růžových, bílých a žlutých pláštěnek, děti přebíhají v dešti chodníky. Ještě a ještě prší, a je dávno po třinácté. Je ticho, ale v duchu se mnozí modlí: Bože, dej jim slunce!

Průvod
A už zní buben a staví se slavnostní krojované čelo průvodu. Sokolové ve starých krojích, s vysoko zvednutými prapory… Lví silou, vzletem sokolím kupředu kráčejme a drahé vlasti v oběti své síly snášejme –a povel - Levá-levá!- se průvod hne. Bílé, červené, modré dětské kroje se míhají, děti spořádaně pochodují, a už jsou tu fascinující řady žen, ve fialových, řásných dlouhých sukních - a už pochodují muži a ženy v tmavomodrých sukních a kalhotách, se zdobenými bílými tričky a všichni pochodují radostně na „Matějkovu louku". Před tou slávou a neohrožeností se zachmuřená obloha zastyděla - a ejhle! Vytoužené slunce provází průvod, a pak i celé cvičení.

A průvod jde a jde, a kam pohlédneš, tam krásné barevné úbory, září slunce, tam rudé máky, tam modré chrpy, tam modrobílé beránky, tam žlutá ohnice. Průvod jde, buben duní – a byť i cesta daleká, ta sokolíka neleká, jen statně, vzhůru kupředu, vždyť drahá vlast čeká… Bílé boty se míhají po dláždění, sukně vlají, neukazují nahá těla nestoudně jako všude jinde! Slunce září a směje se na své sokolstvo---to víte, že Pánbůh nad vámi bdí, neb jak bylo dříve heslo: Co Čech, to sokol – a ve jménu zakladatele dr. Miroslava Tyrše jde dlouhý barevný průvod ulicemi, i malé děti krásně pochodují k Matějkovu stadionu.

Čestná legie nese důstojně vlajku a na stadionu na povel kráčí ke stožáru – vlajka letí vzhůru za znění státní hymny. Všichni stojí nehnutě –i malé děti! Maně vzpomeneš, když zní hymna a lidé se baví, chodí, jedí… a hle Sokol… Vlast, máti až nás zavolá co věrné dítky své, tu mocná paže sokola své síly v souboj zve. A již nastupují první spořádané řady. Rodiče s dětmi- tmavomodrá s červenou se míhají, proplétají, děti podbíhají pod žlutými a červenými kruhy, tátové děti najednou hodí přes rameno a zas se najednou točí v kruhu, děti běhají, ale tak spořádaně, že stejně tak se děje v prvním i vzdáleném obrazci.

Cvičení
Po skončení cvičení, jistě náročného, neboť v průvodu byli i starší lidé, a všichni se dokázali točit, na hřišti tančit, popobíhat. Tak důstojné a krásné, ve vínových sukních s odvinutými kanýry ženy ukazovaly tu největší krásu při odchodu - ve zdvižených pažích se třepetaly volánky jako ptáci. Mladé, krásné ženy, maminky ukázaly svou sokolskou hrdost.

Cvičiště bylo obležené množstvím tleskajících diváků, kdy muži, sestaveni do elipsy uprostřed nich, zvedali do výše ze země ležící sokolky a nahoře si je přehazovali. Ti, co odcházeli, byli provázeni obdivujícím potleskem a odzadu již nastupovaly šiky v krásných úborech s bílými nádobami, barevnými stuhami, spořádané šiky dětí s rodiči, žen, dívek a chlapců, babiček a dědečků, a i když některý sotva zvládl pochod, na cvičišti všichni omládli, běhali, točili se, tančili. I Bůh se radoval a poslal zlaté sluníčko na oblohu. Slunce zářilo, a když slavnostně spouštěla Čestná legie vlajku, zaznělo celým stadionem jednotně: Nazdar!

Sokola zavolej od slovanské Prahy, on ti dopomůže zahnat naše vrahy. Zahnat naše vrahy do pekel, kam patří a pak provolejme Sláva – nazdar – bratři. ⋌Antonie Remešová