Listopadové ráno 17. listopadu před třiadvaceti lety a průběh dne nebyly ničím výjimečným. Většinu obyvatelstva čekaly nezbytné fronty spojené s nákupem na víkend. Vše začalo až v podvečer, kdy se na Albertově se sešli studenti pražských vysokých škol. Po ukončené manifestaci za účasti desetitisíců studentů (zdroje odhadují na 15 000 – 50 000), která byla zahájena v 16 hodin, chtěli odejít studenti Národní třídou na Václavské náměstí. V tom jim kordonem zabránila ozbrojená policie. Následně došlo k napadání studentů, při kterém bylo přes pět set studentů zraněno.

Neobyčejný večer
Z tohoto důvodu již páteční večer nebyl obyčejným večerem. Lidé se ve zpravodajství Československé televize dozvěděli, že na Národní třídě v Praze musela Veřejná bezpečnost rozehnat jednu z demonstrací, které v Praze začaly být časté, a obnovit zde pořádek. Ve veřejnosti se cosi hnulo. Snad přetekla poslední kapka a události dostaly rychlý spád.

Následující dny lidé nezaplňovali pouze pražský Václavák, ale i náměstí ve městech po celé republice a také samozřejmě v Nové Pace, kde se stal tribunou lidu podstavec Mariánského sloupu. Zde se představovali již vůdčí osobnosti, kde nechyběli studenti z gymnázia s Josefem Coganem, zástupci továren, mezi nimi Honza Hejtman, ale také budoucí starosta Petr Kuřík.

Po pravidelných podvečerních setkání packých občanů na náměstí proběhla, podobně i jako v jiných městech, v pondělí 27. listopadu ve 12 hod. generální stávka, při které pracující ze závodů a studenti a žáci novopackých škol zcela zaplnili náměstí.

Celé tyto události byly v Nové Pace ukončeny volenou samosprávou města po prvních svobodných volbách. Ten, kdo nezná minulost, těžko může pochopit přítomnost a budoucnost. Tyto řádky by měly oživit paměť dříve narozeným a inspirovat mladé, kteří dobu totality nezažili.
⋌Míla Pour

Zítra přineseme rozhovor s Rudolfem Coganem a Janem Hejtmanem.