Bylo ukončeno cvičení žactva, které bylo svěřeno škole. Tělovýchově a sportu začali vládnout odboráři. Nedávno sjednocená tělovýchova a sport byly znovu rozdrobeny na různé Spartaky, Slovany, Jiskry, Slavie, Slavoje, Rudé hvězdy… Tradiční název Sokol zbyl pouze na vesnické tělovýchovné jednoty. Dospělí cvičenci byli začleněni do tělovýchovných jednot nejčastěji dle příslušnosti k ROH.

Novopackou sokolovnu dostal do svého majetku Spartak, patřící pod tehdejší závod Regula, pod který se uchýlili basketbalisté a atleti. Roku 1957 byl utvořen Československý svaz tělesné výchovy, který zastřešil sport a tělovýchovu a zároveň si přivlastnil nejen sokolský majetek, ale i největší svátky sokolů – slety, které nazval podle ruského vzoru – spartakiády. Činovníci a někteří sokolové činnosti zanechali, jiní dále sportovali ve svých atletických a basketbalových oddílech, které dříve byly sdruženy v Sokole. Někteří cvičitelé a trenéři se i nadále věnovali mládeži, která se opět vrátila ze škol a začlenila pod ČSTV.


Propůjčení jména


I když v roce 1960 byl novopacké Tělovýchovné jednotě vzhledem k její ojedinělé historii propůjčen název Sokol, který jinak nesly pouze vesnické tělovýchovné jednoty, k obnovení původní Tělocvičné jednoty Sokol v duchu sokolských tradic a pod praporem České obce sokolské došlo až po sametové revoluci 1989.

V tomto pro sokolský život a sokolské myšlenky neblahém období si vedli dobře basketbalisté. Ti v 60. letech několikráte vyhráli oblastní přebor a postoupili do divize, respektive 3. ligy. Oddíl basketbalu se věnoval hodně mládeži, která hrála několikrát v ústředních soutěžích. Částečně zlepšené podmínky nalezli basketbalisté v rekonstruované sokolovně. Rekonstrukce proběhla v roce 1968 – 70, ale bohužel i po zbourání jeviště stále rozměry tělocvičny nevyhovovaly pravidlům basketbalu. V době rekonstrukce sokolovny hráli basketbalisté dva roky své soutěže v nedalekém Studenci.

Rovněž atleti patřili během tohoto období k nejúspěšnějším oddílům v kraji. Svůj atletický stánek na starém hřišti, kde působili od svého založení, opustili a přemístili se v roce 1962 na nově vybudovaný stadion na bývalém sokolském cvičišti, kde v roce 1947 probíhala výstava Podkrkonošského kraje a o rok později župní slet. Na novém stadionu, kde byl správcem atlet Toník Věchet, jim odpadly práce s přípravou atletického oválu na závody, jako na starém hřišti, kdy před každými závody museli kropičkou s tekutým vápnem „lajnovat" ovál pro běhy.

Při uvolnění politické situace v roce 1968 došlo rovněž k velké snaze o obnovení ČOS, jednotlivých žup a tělocvičných jednot, což se na určitou dobu zdánlivě dařilo. K vytvoření přípravného výboru župy se dne 11. května 1968 sešli zástupci jedenácti okrsků Krkonošské župy – Pecháčkovy v Lomnici nad Popelkou na svém zasedání, jehož úkolem byla volba přípravného výboru této sokolské župy. Novopackou tělocvičnou jednotu zde zastupovali starosta František Tomíček, vzdělavatel Josef Zemánek, okrsková náčelnice Božena Pourová, náčelnice Jiřina Běhalová, náčelník František Pilař a dále Jaroslav Havelka, Josef Pavlovec a Bohuslav Fišar.


Obnovení mařeno


Bohužel snaha o obnovení Sokola v osmašedesátém roce dostala velkou trhlinu okupací Československa tzv. „spřátelenými armádami". Tím zákonitě nastal útlum ve snaze o vzkříšení Sokola po dvaceti letech zákazu. Na posledním zasedání župy dne 11. května 1969 byly snahy o obnovu Sokola ukončeny, i když existovala určitá naděje začlenit sokolské jednoty do ČSTV. I z toho rovněž sešlo. V době „Husákovy normalizace", která nastala, nebylo samozřejmě možné pokračovat v rozjetých snahách o obnovení Sokola podle dřívějších idejí. Někteří novopačtí cvičitelé a trenéři dále pokračovali ve cvičení mládeže v tělocvičně a trénování basketbalu a atletiky tak, jako tomu bylo před rokem 1968. Na obnovení sokolské myšlenky si museli všichni počkat dlouhých dvacet let až do sametové revoluce.

Listopadová demokratická revoluce v roce 1989 opět odstartovala obnovení Sokola v ČOS. Již počtvrté v historii došlo na 1. sjezdu dne 7. ledna 1990 k obnově ČOS. Je zcela pochopitelné, že Československá obec sokolská musela uvažovat o způsobu, jak získat zpět majetek, který vlastnily sokolské jednoty, župy, resp. přímo ČOS před komunistickým převratem v únoru 1948. Výrazný krok udělalo Federální shromáždění 9. května 1990 přijetím zákona, jenž majetková práva dobrovolných tělovýchovných organizací, která jim byla odňata v roce 1948, navrací dle stavu ke dni 31. března 1948. To znamenalo, že Československé obci sokolské a ostatním znovu vzniklým dobrovolným tělovýchovným organizacím, jež uplatní své nároky u právního nástupce organizace, která po únoru 1948 majetek získala, bude majetek navrácen.


Majetkové spory


Bohužel v praxi to nebylo tak jednoduché. Většina tělovýchovných jednot spadajících pod ČSTV reagovala záporně na přátelské výzvy k přechodu tělovýchovných jednot do ČOS a k navrácení bývalých sokolských majetků do vlastnictví ČOS, popřípadě tělocvičným jednotám. Bylo nutné přistoupit k vypracování žalob a ty předložit příslušným okresním soudům. Československý svaz tělesné výchovy, který se přejmenoval na Český svaz tělesné výchovy, řízeně ignoroval přestup svých členů do Tělocvičných jednot Sokola. Rozhodující pro přechod částí členstva tělovýchovných jednot pod křídla Sokola se ukázala rozhodnutí soudu, která postupně navracela majetek tělocvičným jednotám Sokola. Je však nepochybné, že rychlé a klidné obnovení ČOS, následné uspořádání XII. všesokolského sletu v roce 1994 a vytvoření odpovídajícího postavení ČOS v nové společnosti, má vysvětlení v lidech, ale i v tom, co je spojuje – v myšlenkách. Bez nich by bylo jednodušší splynout se strukturami jako pro mnohé, kteří v organizační i programové oblasti nemuseli téměř nic měnit.

Podobně ani poměrně silná novopacká tělovýchovná jednota s výraznými oddíly basketbalu a atletiky patřící pod ČSTV neměla zájem transformace do Tělocvičné jednoty Sokol, a značně brzdila její obnovení. Sokolové, kteří si pamatovali ještě předválečný a poválečný život v novopacké Tělocvičné jednotě a obnovení Sokola po 2. světové válce, se bláhově domnívali, že podobně jako po roce 1948 došlo ke zrušení Sokola, tak zase bude znovu po roce 1989 obnoven.

Bohužel doba čtyřiceti let od jeho zákazu se ukázala značně dlouhá. Téměř dvě generace byly ochuzeny o sokolské myšlenky a utvářející se demokratické principy nedovolovaly jednoduše ČSTV, který se z Československého svazu tělesné výchovy přejmenoval na Český svaz tělesné výchovy, zrušit, jak si mnozí představovali. Staří sokolové sice chtěli packý Sokol co nejdříve obnovit pod křídly ČOS, ale nenacházeli dostatečnou odezvu od současných funkcionářů packé Tělovýchovné jednoty. Ti tvrdili, že v Nové Pace je tělovýchovná jednota, která se nazývá Sokol, a navíc se cvičí v sokolovně.


Peníze na provoz


Od ČSTV přicházejí peníze přispívající na provoz a jak to bude s ČOS, se zatím neví. Značnou překážkou v dorozumění s Tělovýchovnou jednotou bylo netaktní vystupování některých funkcionářů ČOS a župy po roce 1990, ale samozřejmě ani ze strany ČSTV nebyla sebemenší snaha ustoupit ze svých pozic. V komunikaci docházelo k chybám a neochotě, které jakékoliv domluvy brzdily. Tato situace rovněž zapříčinila, že o část dřívějšího majetku týkajícího se části pozemků na dnešním Letním stadionu a také chaty ve Vítkovicích při soudních jednáních packá Tělocvičná jednota Sokol přišla. Tak lze shrnout důvody, proč došlo k obnovení packé Tělocvičné jednoty až po více než čtyřech letech od listopadové demokratické revoluce. ⋌⋌Míla Pour
⋌Dokončení za týden.