Před účinností nového občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb., dále jen NOZ) mohlo dítě dlouhodobě vydělávat finanční prostředky pouze v rámci pracovněprávního vztahu. Tato možnost platí i nyní. Pokud je dítěti více jak 15 let a má ukončenou základní školní docházku, přiznává mu zákoník práce (zákon č. 262/2006 Sb.) pracovněprávní způsobilost a dítě může uzavřít pracovní smlouvu.

Zaměstnavatel se k mladistvým zaměstnancům musí chovat jinak, než k dospělým. Pro zaměstnávání mladistvých zákoník práce stanovuje řadu podmínek: Zaměstnavatel může nabídnout mladistvému pouze práce přiměřené jeho fyzickému a rozumovému rozvoji. Zakázána je práce přesčas a v noci. Povolena je za určitých podmínek pouze výjimečná práce v noci v rozsahu jedné hodiny. Mladiství nesmí vykonávat práci pod zemí při těžbě nerostů nebo ražení tunelů.

Nesmí vykonávat práce, při kterých hrozí zvýšené riziko úrazu nebo riziko, že sami způsobí úraz někomu jinému. Délka směny nesmí překročit 8 hodin, týdenní pracovní doba 40 hodin. Právo na přestávku má mladistvý už po čtyřech a půl odpracovaných hodinách (dospělí po šesti hodinách). Nepřetržitý odpočinek v týdnu nesmí být kratší než 48 hodin (dospělí 35 hodin). Před dovršením osmnácti let věku nesmí mladistvý podepsat dohodu o hmotné zodpovědnosti. Povinná je zdravotní prohlídka na náklady zaměstnavatele provedená před nástupem do práce a potom pravidelně minimálně jednou ročně.

Málokteré dítě však touží stát se zaměstnancem. Nový občanský zákoník jim nyní otevírá novou možnost. Dítě se může stát podnikatelem.

Mami, chci podnikat

Nový občanský zákoník stanovuje ve svém §33 následující: Udělí-li zákonný zástupce nezletilého, který nenabyl plné svéprávnosti, souhlas k samostatnému provozování obchodního závodu nebo k jiné obdobné výdělečné činnosti, stává se nezletilý způsobilý k jednáním, jež jsou s touto činností spojena. K platnosti souhlasu se vyžaduje přivolení soudu.

Z výše uvedeného je zřejmé, že je nezbytné splnit dvě podmínky. Dítě nejdříve potřebuje získat souhlas alespoň jednoho ze zákonných zástupců (většinou se jedná o rodiče). Forma souhlasu není stanovena, postačí tedy souhlas ústní. Druhou podmínkou je skutečnost, že k souhlasu přivolí soud. Vzhledem k tomu, že návrh na přivolení k souhlasu zákonného zástupce může soudu podat opět pouze zákonný zástupce nezletilého, je první podmínka v podstatě zbytečná (zákonný zástupce by v případě svého nesouhlasu těžko návrh podával).

Chybí vodítko

Zákon neobsahuje žádné vodítko pro soud, jak by měl zkoumat, zda je vhodné se se souhlasem zákonného zástupce ztotožnit. Můžeme se důvodně domnívat, že bude provádět dokazování za účelem zjištění, zda nezletilý rozumí základním principům podnikání, zda se orientuje v daném oboru a zda má rozumové předpoklady pro výkon samostatné výdělečné činnosti. Osobně se domnívám, že bude soud často dospívat k názoru, že souhlas rodiče s podnikáním jeho potomka je důsledkem spíše rodičovské hrdosti, než racionální úvahy o schopnostech dítěte.

Dále si nejsem jistý, že rodič, který sám nikdy nepodnikal, bude schopen zodpovědně posoudit schopnost svého dítěte takové podnikání zahájit a úspěšně v něm pokračovat. Pokud mám být skutečně důsledný (a nechci se tím nikoho dotknout), musím konstatovat, že ani většina soudců nikdy nepodnikala a nemusí tak mít vždy zcela přesnou představu o údělu podnikatelů. Soud se samozřejmě vyzná v právní úpravě podnikání, ovšem zcela jistě nezakusil psychickou zátěž, kterou samostatné podnikání pravidelně přináší, ani ostatní praktické obtíže, které s podnikáním neodmyslitelně souvisí.

Konec dětství?

Pokud soud přivolí k souhlasu zákonného zástupce, může dítě začít podnikat v oboru živností volných. Souhlas soudu nahrazuje podmínku minimálního věku pro získání živnostenského oprávnění (18 let), ovšem nenahrazuje podmínku vzdělání a praxe nezbytné k provozování jiných než volných živností.
Dle mého názoru zašla v tomto případě právní úprava až příliš daleko. Nejsem si jistý, že krácení bezstarostného dětství je dobrý nápad. Mám za to, že případným umožněním podnikání se svoboda dítěte nijak nerozšíří, jsem přesvědčen, že naopak skončí.

Dětství je obdobím, kdy si každý z nás vytváří sny, které se potom po zbytek života snaží naplnit. Tyto sny nejsou zatíženy každodenními praktickými starostmi, daňovými přiznáními, fakturami ani datovými schránkami. Mám za to, že se jedná o důležité období života a je velmi nezodpovědné jej jakkoli zkracovat. Za sebe tedy mohu prohlásit, že své děti nechám snít a souhlas k předčasnému podnikání jim nikdy neudělím. To na ně raději budu ještě chvíli dřít sám.   JUDr. Daniel Novotný, Ph. D., Advokátní kancelář Novotný & Partners, s. r. o.