K dnešnímu dni vzdělávací ústav navštěvuje 382 žáků, z toho 14 dětí s hendikepem. V devatenácti třídách se dětem věnuje 32 vyučujících včetně vychovatelů. Ke škole ještě přináleží moderní jídelna s kuchyní a tělocvična.

Při letošním významném jubileu pořádá ředitelství oslavy, na které chce pozvat všechny, kteří tu strávili část svého života. A kdo by mohl školu lépe představit než její ředitel Milan Schlögl.

Pane řediteli, poslední velké oslavy se odehrály před deseti lety. Jakými změnami škola za tu dobu prošla?
Největší investiční akcí byla stavba tělocvičny, kterou využívají nejen naši žáci, ale také veřejnost. Stala se pevným zázemím pro hendikepované, kteří tu pořádají turnaje v bocci. Halu si také zapůjčují vozíčkáři z Janských Lázní k florbalovým zápasům. Dokonce tu trénovala i juniorská basketbalová reprezentace. Došlo také k vnitřním úpravám v rámci zprovoznění přípravné třídy pro mateřskou školu včetně sociálního zařízení, natřena byla dřevěná okna na požárním schodišti. Kromě tělocvičny dostala naše škola ještě jako dárek od města i nová okna, takže do budovy se už nedostane vítr a ven nám neutíká teplo.

S výměnou oken jde většinou ruku v ruce i zateplování omítek. Dostane budova také nový teplý kabát?
Ten opravdu nepotřebuje, protože zdi tu jsou metr široké.

Takže vaše stodesetiletá dáma je v dobré kondici?
Ve velice dobré kondici, i když určitě by se našly věci, které je potřeba renovovat. Například podlahy ve třídách, kde jsou ještě staré parkety, ale není to havarijní stav. Přáli bychom si obnovit i fasádu, ale to je zřejmě hudba budoucnosti. Je škoda, že na počátku osmdesátých let byly při různých opravách zničeny secesní prvky, které byly ozdobou stavby.

Dočkalo se modernizace i vybavení učeben?
Ano, máme nově vybavenu počítačovou učebnu, celkem pracujeme s deseti interaktivními tabulemi.

V posledních letech došlo ve školách k několika fatálním útokům. Jak je budova zabezpečena proti vniknutí neznámých osob?
Myslím si, že dostatečně. Hlavní vchod je uzavřen, navíc monitorován kamerou, takže když někdo zazvoní, vidíme ho na obrazovce a můžeme s ním pomocí telefonu komunikovat. Navíc v těchto dnech spouštíme ještě čipovou ochranu. Střežen je i školní dvůr, kde několikrát došlo ke krádeži kol, takže ho nyní zamykáme.

Povídáme si o budově, ale co by byla škola bez žáků. Vzpomenete některých úspěchů vašich svěřenců?
Určitě. Velkých úspěchů dosahují děti například při olympiádách, ať už chemické, matematické, v nejrůznějších soutěžích. Ale škola nejen vzdělává, ale také vychovává. A tak jsem pyšný na to, že naši svěřenci umí zdravit, jsou srdeční.

V dnešní době je součástí výuky vycestování školáků do zahraničí. Spolupracujete v rámci těchto projektů s některými školami?
Ano, absolvovali jsme dva velké projekty, kdy jsme spolupracovali s celkem třinácti státy Evropské unie. Šlo o zajímavé akce, které děti zaujaly, proto chceme v těchto aktivitách pokračovat. V letošním roce jsme se přihlásili do vzdělávacího projektu „56" ministerstva školství. Devátého listopadu nám odjíždí čtyřicet žáků s čtyřmi pedagogy do Anglie.

Jak se chystáte na význačné jubileum?
Oslavy jsou dvoudenní, vypuknou už v pátek, kdy mohou příchozí nahlédnout do výuky, aby mohli posoudit, jak se škola změnila od jejich absolutoria. Hlavní část oslav je směrována na sobotu, kdy bude budova po celý den přístupná veřejnosti. V deset hodin je plánováno slavnostní zahájení v aule, doprovázené pěveckým vystoupením žáků. Děti sehrají divadlo, následuje ukázka sportovních aktivit, recitace. Návštěvníky pak budou po škole provádět děti i učitelé, aby tu nikdo nezabloudil, protože je tu čeká takový velký kolotoč. Ale je to kolotoč informací, kdy budeme pomocí panelů informovat o historii školy až po její současnost. Věřím, že nás navštíví řada absolventů i pedagogů. Na všechny se moc těšíme.

Co popřejete škole do dalších dnů?
Aby byla nadále ve velice dobré kondici, aby se do školy všichni těšili, aby se tu cítili dobře a byli spokojeni. Aby se tu děti vzdělávaly i vychovávaly a nechodily sem se strachem. Vždyť potřebujeme nejen středoškoláky a vysokoškoláky, ale i dobré a šikovné řemeslníky. Přál bych si, aby naše škola byla dětem pevným základem do dalšího života.    Ptala se Iva Kovářová

Cestička do školy pěkně se vine …

V letech 2003 – 2004 probíhal z iniciativy Okresního muzea a galerie v Jičíně projekt „Cestička do školy".

Cílem bylo zmapovat s pomocí pamětníků vzpomínky na školu vzdálených let minulého století. Kudy do školy chodili, kudy se vraceli domů. Jak se bavili, na co nejraději vzpomínají, v čem se škola jejich dětství odlišovala od té dnešní. Co veselého se spolužáky a učiteli zažili, na co rádi vzpomínají.......Žáci zachytili například vzpomínky paní Dytrychové z Brda, Oluše Kubínové, manželů Šepsových, Vladimíra Klamrta, Ludmily Grohové, Vladimíra Jerie, Aleny Müllerové z Úbislavic, pana Horáka, manželů Rejfkových z Vrchoviny. Pamětníků bylo samozřejmě víc, vyjmenování by zabralo mnoho místa.

Novopacká ZŠ Komenského zve na oslavy.

Jak mladí dokumentaristé zjistili, do školy v Komenského ulici chodili bývalí žáci ze všech částí Nové Paky. Nejdelší cesta vedla z Úbislavic přes Českou Proseč, Mikuláš a Zlámaniny. Měřila přes pět kilometrů.

Úspěchy v soutěžích a olympiádách hřejí

Michal Macek.Vladislav Sedláček.Žák devátého ročníku Michal Macek (na vloženém snímku vlevo) se již několik let výrazně prezentuje v matematických soutěžích na úrovni okresu a také kraje.

V loňském roce zvítězil v okresním kole Pythagoriády a získal třetí místo v matematické olympiádě.

Žák devátého ročníku Vladislav Sedláček (na vloženém snímku vpravo) obsadil třetí místo v krajském kole olympiády v anglickém jazyce.

ANKETA: Chodíte do zdejší školy rádi nebo neradi a proč?

Matěj Pavelec
5. A
Mě to ve škole baví, především matika. Chodím sem docela rád, i když se mi někdy nechce. Líbí se mi tu, nic bych tady neměnil.

Jonáš Banýr
5. A
Chodím sem rád kvůli kamarádům. Když mě čeká nějaká zkouška, tak to jdu ale nerad. A co bych vylepšil? Sochu před školou.

Vladimír Brendl
9. třída
Do školy chodím rád, mám tu spoustu kamarádů. Co potřebujeme k učení, to tu máme i dobrého pana ředitele.

Kristýna Jánská
9. třída
Já chodím do školy taky ráda, máme tu dobrou partu. Možná, že bych změnila začátek školního vyučování, jinak je tu prima.

Ondřej Peterka,
8. A
Vcelku chodím do školy rád, většina učitelů je tu vstřícná a hodná. Ale zmodernizoval bych učebnu přírodopisu.

Vzdělání, to je základ blaha lidského

Naší škole je 110 let. Její budova byla stavěna v letech 1903 – 1905 podle plánů pražského architekta Václava Pasovského, náklady na výstavbu budovy činily necelých 424 000 korun. Stavbu „účelné a vkusné budovy sloužící městu ku cti" prováděl F. Holeček z Jičína.

Historický snímek novopacké ZŠ Komenského.Průčelí bylo zdobeno reliéfy M.J. Husa a J.A. Komenského.
Pod reliéfy byly nápisy „Vědou ku pravdě, pravdou ku svobodě" a „Vzdělání – základ blaha lidského".V té době nebylo zcela obvyklé, aby měla školní budova ústřední topení, vodovod do tříd, světlé a prostorné chodby i schodiště. Město věnovalo péči nejen vlastní škole, ale i jejímu okolí. V čele těchto snah stál Okrašlovací spolek založený v roce 1877. Dnes obklopují Komenského sady školní budovu v duchu plánů architekta V. Pasovského. Roku 1912 postavil uprostřed sadu spolek „Hus" pomník J.A. Komenského od profesora Stanislava Suchardy.

Slavnostní odhalení proběhlo v červenci roku 1912. Umístění pomníku odpovídalo jeho poslání. Učitel národů jakoby všem, kdo kolem něj projdou, připomínal, že celým svým životem uskutečňoval krásnou ideu. Budoucnost národa spočívá v jeho vzdělání!    Podle dostupných pramenů („Novopacko" díl 3., vydáván v letech 1929 – 1934) napsal Milan Kaplan

Projekt Comenius rozšířil dětem obzory

Výlet v rámci projektu Comenius.V minulých letech jsme se opakovaně zapojili do projektu Comenius za účasti mnoha zemí. Tento projekt pomohl rozšířit jazykové znalosti našich žáků. Ti pod vedením učitelky Kateřiny Krskové postupně navštívili Anglii, Lotyšsko, Polsko, Holandsko, Turecko, Španělsko. Tento projekt navázal na velice úspěšný projekt z let minulých, ve kterém žáci pod vedením učitelky Soni Římalové (Buckové) navštívili Kypr, Itálii, Španělsko, Polsko a Turecko.