V sobotu 19. listopadu bylo slavnostně znovu otevřeno. V mlhavém a podzimně sychravém odpoledni se tento den sešlo na návrší s hrdě se tyčící Semtinskou lípou malé shromáždění dětí a dospělých. Na podnět manželů Košelkových zaštítěným Českým svazem ochránců přírody ZO Sobotka a Osvětovou besedou v Sobotce byla vysazena nová Semtinská lípa.

Promluvili zde Josef Vejnárek, Petr Pfeifer a Karel Samšiňák, byly tu děti z přírodovědeckého kroužku sobotecké školy i z Recitačního studia Šrámkova domu. V té době koruna staré lípy, stažená železnými pásy a těžce zkoušená silnými větry, pomalu ztrácela na svém impozantním vzhledu. V prvním čísle ZŠS v následujícím roce 1984 byl o listopadové slavnosti uveřejněn článek z pera Karla Samšiňáka. Tato první nová Semtinská lípa se však neujala a v roce 1987, jak píše paní Anna Vaňková v kronice obce Podkosti, byla nahrazena jinou.

Nová Semtinská lipka se skromně a nenápadně krčila vedle své slavné letité společnice. Po jejím odchodu 27. května 2000 se doslova nadechla, srovnala lehce zakřivený kmen a jako nabíranou sukni rozložila široce větve.

Když jsme v sobotu 26. května 2012 přijížděli k ohořelému torzu Semtinské lípy, abychom na film a fotografie zachytili poslední zbytky mizející slávy stromové katedrály, v uších nám zněla známá lidová písnička Hořela lípa, hořela, pod ní panenka seděla… V ten smutný den jsem si plně uvědomila moudrou předvídavost organizátorů slavnosti, která se před třiceti lety konala.

Škoda, že se zatím nepodařilo realizovat smělé plány na revitalizaci magického místa. Věřme, že i k tomu jednou dojde. Projekt je připravený. Bude příjemné pro domácí i návštěvníky Českého ráje, budou-li moci v klidu a přiměřeném pohodlí posedět na lavičce a pokochat se krásami, které rozhled od Semtinské lípy do všech stran nabízí.    Alena Pospíšilová