Zlaté medaile Elišky:
Gastro HK 2011 (Život na Nilu)
Gastro HK 2012 (Walt Disney)
Světová olympiáda kuchařů a cukrářů, Erfurt (obě kompozice)
Gastro HK 2013 (Síla generace)

Eliška Nýdrlová na gastronomických soutěžích nemilosrdně drtí konkurenci. A přitom zůstává skromným člověkem, kterého velký svět prozatím neokouzlil.

„Určitě chci zůstat u řemesla a specializovat se na jeho uměleckou stránku," ujišťuje devatenáctiletá cukrářka. „Řekla jsem si, že se mi odsud moc nechce. U mě převládlo teď to, že nechci úplně budovat kariéru. I když plánuji se cukrařinou živit, chci, aby zůstala i mým koníčkem. Nechci se nikam hnát. Ráda se klidně někam zahrabu, pokud mi dovolí dělat, co mě baví."

Blíží se rozhodnutí
Vzdělávání na novopacké škole se už krátí. Eliška je vyučenou cukrářkou a nyní navštěvuje první ze dvou ročníků nástavbového studia. Blíží se tedy důležitý životní zlom.

Eliška se v cukrářství již stihla stát skutečnou osobností. Rozhodující zvrat přišel na podzim loňského roku. Tehdy se vydala společně se svou mistrovou Jaroslavou Havlovou na Světovou olympiádu kuchařů a cukrářů do německého Erfurtu. Eliška se porotě pochlubila hned dvěma kompozičními dorty. Jeden znázorňoval zámek Walta Disneyho, druhý diváka zavedl k Nilu a pyramidám.

„Konkurence byla obrovská. Jen jsem chodila a říkala jsem si: Proboha, co tady dělám? Opravdu jsem měla odvahu sem přijet?" Jenže cit pro skromnost se tentokrát mýlil. Eliška se do Nové Paky vrátila se dvěma zlatými medailemi.

Jak je známo, mnohem těžší než dosáhnout úspěchu je potvrdit ho. Mladá cukrářka si toho byla vědoma a na letošní soutěž Gastro Hradec Králové připravila zcela novou kompozici. Nese jméno Síla generace a zobrazuje lvy v africké divočině. „Řekla jsem si, že zkusím něco jiného. První dvě kompozice měly dominantní objekt a věci okolo. Komise by mohla říct, že přicházím potřetí s tím samým. A tak jsem se rozhodla pro rodinné téma. Lev je silný tvor, ale má zároveň velké rodičovské cítění. Tyto vlastnosti se mi líbily," vysvětluje. Zkraťme to: Zlato. A Eliška už se těší na další olympiádu.

Kritika je vítána
Kde se vlastně vzal takový talent? „Moje maminka je vyučená malířka skla. Je hodně nadaná v keramice a zkrátka ve všem. Odmala mě vedla k malování a modelování. Od čtvrté třídy jsem byla rozhodnutá jít na novopackou školu. Na cukrařině je vyžití větší než na uměleckých školách. Dostanu se jak k malování, tak modelování. Já navíc ráda tvořím sama. Na školách dají před člověka květinu a řeknou mu: Namaluj to," vypráví. Ve své mamce má krom vzoru i přísného kritika, což je podle Elišky moc dobře. „Děláme to tak odjakživa. K čemu je kritika, kdy člověk řekne, že se mu něco líbí a přitom si myslí, že to je hrůza? Čímž nechci říct, že by se mamce moje výtvory nezamlouvaly."

Ohromnou podporu sbírá i od přátel a prarodičů. „Děda si po baráku dělá nástěnky s články z novin. Já se vždy nestačím divit. Je to milé."