Kliknutím zvětšíte„V Jičíně se na Gottwaldově náměstí sešli v pondělí 27. listopadu ve dvanáct hodin zaměstnanci téměř všech jičínských podniků, studenti jičínských škol se svými učiteli, téměř 5000 lidí,“ popisuje události historička Regionálního muzea a galerie v Jičíně Hana Fajstauerová.
Studenti přišli s československými vlajkami a transparenty na kterých se objevovaly nápisy: Už nikdy násilí! Svobodné volby! Chceme socialismus bez chyb! Jsme s pražskými vysokoškoláky! Listopadové události roku 1989 komplexně přibližuje výstava v jičínském muzeu, která popisuje i následná jednání představitelů ONV MěNV, OV NF a zástupců Občanského fóra. V Jičíně se další velké shromáždění uskutečnilo 4. prosince ve sportovním areálu, kam přišlo dva tisíce lidí. Celý večer moderoval profesor Josef Novotný.
„Naše představy o dalším vývoji byly tehdy poněkud nebo i dost přehnané a naivní. Některé z těchto představ se plnily mnohem pomaleji, než jsme si představovali, jiné se třeba nenaplnily vůbec. A v lecčem se cítíme možná i zklamaní,“ ohlíží se zpět profesor Novotný.
Mrzí ho, k jaké změně došlo ve struktuře hodnot, které naše společnost uznává. Proti mysli je mu jednoznačný posun k hodnotám čistě materiálním a lituje, že jakýsi duchovní rozměr, který naší společnosti dodávala například i postava Václava Havla, se pomalu vytrácel, až se v podstatě vytratil úplně.
„A co mi vysloveně vadí, je ta neuvěřitelná skutečnost, že téměř po třiceti letech se komunisté opět určujícím způsobem podílejí na moci v našem státě. A že k této roli je přizvali politici, pro které touha po moci znamená všechno a překryje jakýkoli etický princip, pokud bychom tam vůbec nějaký našli. Ano, jsem velmi, velmi nespokojen s tím, kdo vede a reprezentuje tuto zem. Ale tyto politiky si vybrali občané v naprosto svobodných a demokratických volbách,“ postěžoval si Josef Novotný. Přiznává, že jeho názor je menšinový, a pokud chce, aby tomu bylo jinak, musí dělat všechno pro to, aby se z menšinového názoru stal většinový. „A pokud chci, můžu a smím to právě díky Sametové revoluci dělat už třicet let, bez jakéhokoli existenčního rizika. A to je přece úžasné!“ usmívá se.
Bojovně naladěna byla i Nová Paka, která se rovněž 27. listopadu připojila ke generální stávce, a to protestem na tehdejším Gottwaldově náměstí. Lidé zde oslovil Petr Kuřík, hybnou silou byl Jan Hejtman, Mirek Svoboda, Petr Malý. „Lidé skandovali, že nechtějí vedení jedné strany. V té době už s námi spolupracoval městský úřad, který na náměstí zajistil vyhrnutí sněhu,“ vzpomíná Miroslav Svoboda, člen packého Občanského fóra.
„Generální stávka, to bylo plné náměstí lidí, spontánnost, naděje. Po stávce jsme byli pozváni na Národní výbor a diskutovali jsme s tehdejšími představiteli. Musím zdůraznit korektnost jednání a přes zcela odlišné postoje jsme dokázali být ve vyjadřování věcní a upřímní. Dohodli jsme změny na některých postech a do orgánů města i tehdejšího okresu byli kooptováni zástupci OF, které jsem spoluzakládal a měl čest stanout v čele,“ vzpomíná bývalý packý starosta Petr Kuřík.
Na pořadu byla i možnost radikální změny ve vedení města. K ní skutečně částečně došlo, avšak s tím, aby Petr Kuřík nahradil tehdejšího předsedu Miroslava Kužela Kuřík nesouhlasil. „Trval jsem na tom, aby o novém vedení rozhodly řádné volby na podzim 1990. Tak se stalo a OF ve spolupráci se stranami někdejší tak zvané Národní fronty zvítězilo. Já jsem byl zvolen starostou a tím vržen do vln politiky a musím říci, že to byly vlny nejednou velmi, velmi rozbouřené a k nadechnutí mnohdy moc prostoru nebylo,“ vzpomíná Petr Kuřík.
12
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
