Poprvé se představil na veřejnosti jako malý tříletý sokolík v sokolském kroji, když na jevišti novopacké sokolovny přednášel návštěvníkům oslavnou báseň k šedesátiletému výročí Sokola. Znalec historie packého Sokola si snadno spočítá, že to bylo v roce 1922. V červnu toho roku uplynulo oněch 60 let.

Letos 24. dubna se dožil Ruda Kupka úctyhodných 95 let. Jako Pačák, křtěný Rokytkou, bydlel naproti škole, kde rovněž chodil do obecné a měšťanské školy, včetně čtvrtého, tenkrát nepovinného ročníku. Dříve narození pačtí občané si pamatují pekařství u Kupků, odkud žáčkům při cestě do školy vonělo pečivo a často se zde stavovali pro housky či rohlíky.

Studia i praxe

Samozřejmě jako hoch z pekařské rodiny nastoupil po absolvování měšťanské školy do pokračovací školy, kterou měl rovněž velmi blízko, lze říci za rohem. Učil se zde jak oboru pekařství, tak i prodavačem. Tenkrát zde ještě probíhal duální systém, kdy celý týden žáci pracovali u svého mistra a do školy chodili pouze jeden den v týdnu, nejčastěji v sobotu. „Tenkrát mě naučil pan učitel Pitra tolik, že jsem s tím lehce vystačil i později, když jsem navštěvoval dvouletou mistrovskou školu a patřil jsem zde k nejlepším žákům," pochlubil se Rudolf Kupka. V roce 1933 ještě strávil šest neděl v cukrářské rodině na „handlu" v Sudetech, jak to tenkráte bylo běžné.

Správce pekárny

Po absolvování dvouleté mistrovské školy v Břeclavi se v Nové Pace oženil a na podzim 1945 se odstěhoval se svojí manželkou a malou Haničkou do Trutnova, kde dělal zpočátku správce největší trutnovské pekárny. Ovšem na začátku padesátých let, dle akčního výboru složeného z pětičlenné komise komunistů, nebyl z kádrových důvodů pro funkci správce vhodný a byl z tohoto místa propuštěn. Dále pracoval v Trutnově jako pekařský mistr, ale ani zde se dlouho místním mocipánům nelíbil. Posílali ho do dolů nebo hutí. Náhodou se ale z důvodu zavádění druhé směny uvolnilo v roce 1951 místo dělníka v pekárně v Peci pod Sněžkou. Byl zde přijat, pracoval zde půl roku a přešel do Výkupního střediska.

Po krátkém čase byl přeřazen do závodu v Poříčí u Trutnova na pracoviště v Žacléři a Královci. Zde pracoval na povrchových vrtech, kde se vrtem dostali až do hloubky 1000 metrů, což byl na tehdejší dobu unikát. Zde získal takové zkušenosti ve stavění vrtných věží, že sám vedl další výstavbu těchto věží na Žacléřsku. Odsud byl díky svým schopnostem stavby vrtných věží převeden k Jáchymovským dolům, kde pokračoval jako vrtmistr nejen ve stavbě těchto věží, ale i při jejich provozu. Pracoval zde od roku 1956 a po skončení prací v Jáchymově byl v roce 1957, s dalšími sedmi pracovníky z Jáchymova, přeložen do Příbrami.

Zde si musel dva roky počkat na byt, a tak podobně jako z Jáchymova dojížděl za rodinou do Trutnova. V Příbrami mimo vrtmistra absolvoval i další práce až do roku 1979, kdy nastoupil do důchodu. V důchodovém věku zde pracoval ještě dalších deset let na stavbách jako hlídač.

Cvičení odmalička

Do Sokola chodil Ruda Kupka odmalička. Nejdříve do žáků, potom dorostu a dospělých. Jako Pačák samozřejmě velice rád lyžoval. V osmnácti letech, když chodil do mistrovské školy v Břeclavi, zde samozřejmě chodil i do Sokola, kde nejen cvičil, ale byl i členem místního sokolského pěveckého sboru. Díky svým zkušenostem zde nacvičoval s muži skladbu dřívějšího packého Sokola Františka Pecháčka, a to na X. Všesokolský slet v roce 1938 v Praze.
Samozřejmě při poválečném přestěhování z Nové Paky do Trutnova se zařadil mezi tamní, kde byl zvolen do výboru Sokola, a podobně jako v Břeclavi i zde se rovněž věnoval zpěvu v místním sboru. XI. Všesokolského sletu v Praze v roce 1948 se účastnil i se svojí manželkou.

Po sletu byla snaha v Trutnově o sloučení místního Sokola se vznikající DTJ. Rudolf Kupka byl proti, a když byl Sokol zrušen, tak spolu s většinou sokolů vstoupili do Lokomotivy Trutnov, kde se věnovali převážně lyžování.

Do tělocviku a sportu se zařadil i v Příbrami. Sokol jako takový byl již v té době přes deset let zrušen, ale díky událostem v roce 1968, i zde v roce 1969 Sokol ustavili. Ne ovšem pod hlavičkou České obce sokolské, ale pod ČSTV. Cvičení se bohužel nemohl věnovat, protože se léčil po infarktu, tak alespoň ve výboru tohoto Sokola vykonával funkci vzdělavatele. Staral se mimo jiné o dvě sokolské skříňky a také fotografoval. Po sametové revoluci v roce 1989 patřil v Příbrami mezi ty, kteří obnovili Sokol pod hlavičkou ČOS.

Věrná garda

I když při obnově packého Sokola ještě v Nové Pace nebydlel, pravidelně sem dojížděl a stal se i jedním z jeho zakládajících členů. Zpět do svého rodného města se natrvalo vrátili s manželkou i dcerou Hanou před patnácti lety a Ruda se samozřejmě hned pravidelně účastnil cvičení Věrné gardy. Bylo mu již tenkrát přes 80 let, a tak se na Všesokolský slet do Prahy již neodvážil. S Věrnou gardou ovšem pravidelně cvičil a nacvičoval hromadná cvičení až do svých téměř devadesáti let.

Rovněž se pravidelně účastnil i výročních valných hromad, aby neztratil kontakt se Sokolem. Dnes ve svých pětadevadesáti letech je nejstarším packým Sokolem a stále se zajímá o jeho činnost.   Míla Pour