Dopravu organizovala a koláčky tří druhů napekla pro každého Eva Fejfarová. V 10 hodin po společném fotografování u kapličky začal výstup Obřím dolem za teploty 1°C s poletováním mokrého sněhu. Se stoupající výškou teplota klesala, více sněžilo a občas se přidal i vítr. Po sněhové pokrývce se šlapalo dobře. Překvapivě svižnému tempu, které udával vlajkonoš Josef Kužel, skoro všichni stačili. Pravidelné bylo občerstvení, většinou z vlastních zdrojů, na polské chatě Slezský dům.

Následovala závěrečná, nejnáročnější část strmé cesty na vrchol podél řetězů; někde v hlubokém sněhu výšky až 1 metr, místy byly jen namrzlé kameny, jinde zmrzlý sníh a tak bylo výhodné využít nesmeky. Na samotném vrcholu moc sněhu nebylo, teplota mínus 6°C a hlavně silný a nárazový vítr až 95 km za hodinu. Asi deset minut jsme čekali v závětří u rotundy sv. Vavřince na posledního účastníka. Tuto dobu využil náš vlajkonoš na Poštovně k orazítkování pěkných pamětních listů, které navrhl Mirek Jiran.

Boční silný vítr bičoval naše obličeje ještě asi 30 minut při sestupu na Růžovou horu. Lanovka pochopitelně nejezdila a tak mnoho turistů jsme letos nepotkali. Dobré a rychlé občerstvení bylo v chatě na Růžohorkách. Tentokráte místo obvyklých borůvkových knedlíků si většina pochutnávala na krkonošském kyselu. Báječnou atmosféru určitě zachytil tiskový mluvčí radnice, který byl letos s námi poprvé.

Při posledním sestupu lesem, stále ještě po sněhu, k autobusu v Peci pod Sněžkou si většina zpívala a radovala se, že vše dobře dopadlo a hlavně nebyl žádný úraz. Někteří se dole přiznali, že to byl zatím jejich nejtěžší výstup, kdy si "hrábli" na dno svých sil, nejen fyzických. Jiní byli zase dojatí při zpívání hymny na vrcholu.

Byl to pro všechny opravdový svátek, na který jen tak nezapomenou.

Ivan Pírko, spoluzakladatel výstupu na Sněžku