Neskutečná houževnatost a víra vyrovnat se s osudem ho vedla k tomu, že už pátý den po úraze napsal vzkaz rodičům provizorním drátěným držákem tužky. Za pomoci svých nejbližších, spolužáků a vedení školy se rychle vrátil k běžnému způsobu života. Rodiče a známí hledali pomoc jak dál postupovat na všech místech. Se zásadní radou přišel věhlasný plastický chirurg Bohdan Pomahač – urychleně sehnat bionické protézy, dříve než vymizí nervové a svalové reflexy chybějících končetin.

To se během měsíce podařilo, Jan má do současnosti k dispozici základní verzi protéz, které ale bohužel umí pouze jeden a to špetkový úchop, se kterým se ani nenají.

Co se změnilo od té doby? Honzík nezahořkl, chodí do školy, sportuje a hru na klavír vyměnil za pozoun. Od úrazu vyrostl ze 142 na současných 180 cm a potřebu nových větších náhradních rukou právě nyní řeší protetická firma z Plzně. Zapůjčili mu na testování myoelektrickou protézu nového typu Bebionic od britského výrobce. Ruka dokáže mnoho nejrůznějších pohybů včetně rotace zápěstí, hýbe prsty, baterie se nabíjí jako běžný mobilní telefon. S pomocí této protézy dokáže věci, které jsou pro nás ostatní naprosto běžné. Sám si zapne zip, odemkne dveře nebo obuje boty. „Jenda se s ní za čtrnáct dnů naučil to, co jiným trvá několik měsíců“ říká s obdivem protetik Jan Maleš. Cena těchto moderních bionických protéz pro obě ruce je ovšem 1,2 milionu korun!

Česká televize natočila reportáž pro nedělní hlavní zpravodajství Události a komentáře. Honzík před kamerou předvedl, co s rukou dovede, zahrál na svůj oblíbený pozoun, ukázal práci s počítačem. V nedělním šotu vystoupili i jeho rodiče a odborník přiblížil pokrok a novou naději pro lidi postižené amputací. Nadační fond Konto bariery v těchto dnech vyhlásil sbírku a bude se snažit pomoci právě Janu Křížovi ulehčit cestu životem k soběstačnosti.

Když v neděli večer po televizních zprávách zazvonil telefon, v duchu jsem se ptala, kdo to asi může být. Prvním slovům jsem pořádně nerozuměla. Z dalších jsem byla šokována, vyvedena z míry. Žertuje někdo na účet druhých nebo je to pravda? Informaci o tom, že na druhé straně mobilního telefonu je mecenáš, který chce Honzíkovi uhradit náhradní ruce, nechtěl můj mozek vstřebat. Ani nevím, co jsem zakoktala, pak jsem se znovu zeptala na jméno dárce, který chce zůstat v anonymitě. „Myslím si, že Jan Kříž potřebuje své protézy bez otálení,“ promlouval ke mně donátor, který žádal o kontakt na rodinu. „Nepotřebuji žádný vděk, žádnou publicitu. Největší radost mi udělá, když bude mít radost Honza Kříž,“ uvádí mě do reality. Nevěřícně jsem přislíbila s tím, že červík podezření mi stále vrtla v hlavě. Loučím se, děkuji za všechny a nebráním téct slzám. Pak rychle zapínám počítač, kam mě má dorazit kontaktní email. Je tu. Ke Křížovým se nemohu dovolat, od televizní reportáže je stíhá jeden telefonát za druhým. „Už volali z Konta bez bariér, ozvala se spousta lidí, Honzík má nabídku vystupovat i se sborem The Tap Tap,“ líčí rozradostněný Honzíkův tatínek. A to ještě neví o bombě, která tiká na druhé straně telefonu.

„Sedíte dobře, pane Kříž?“ ptáme se. Když mě ujistí, že ano, vysypu ze sebe: „Ozval se mi dárce, který chce Honzíkovi věnovat celou částku 1,2 milionu korun.“ Chvíly je ticho. „To je neuvěřitelné, jsem v šoku,“ hlesne zaskočený táta. „Honzík měl strach, aby vysílání nevyznělo jako Žebrácká opera a ono má takový ohlas,“ hlesne. Radost u Křížů je hmatatelná a my jsme měli to štěstí, že jsme mohli být posly dobrých zpráv. Takový večer zažijete jen jednou za život.