Mám před sebou fotku. Sněhu tolik, že v něm kolo ustojí. Na kole pověšeno oblečení. Plavec se právě koupe. Ale nepoznám, kdy to bylo. Kdeže loňské sněhy jsou. Kdo si vzpomene na časy, kdy v zimě bývala opravdu zima a led se musel prosekávat, později prořezávat motorovou pilou? Odhadne někdo rok focení kola? Patrně, když se ještě fotilo na film.

Letos na Štědrý den, ještě není osm, tma trvá, ale na koupališti u Pelíška v Prachovských skalách živo. Pravověrní chtějí klid, ostatně Covid moc lidí nedovolí. Zajímavé, že děvčata si přivstala. Už po osmé namočeno pět. Dohadujeme se, kolikátý ročník. Odhad říká, že završen čtyřicátý. To však není podstatné. Jarka Šmejc, spoluzakladatel, už není. Je tu ale jeho kamarád, který do tradice vstoupil rok po založení. Je tedy jeho koupel v pořadí určitě nejmíň pětatřicátá. Tentokrát přivedl rodinu. V řadě, která se právě chystá do vody, jsou tři generace jeho rodiny. Kamarád je starej a blbej, protože nezapnul blesk, když si nechal pořídit fotku. Ta fotka má název pr.… tří generací. Netřeba snad vysvětlovat, že u koupaliště není šatna. Jen některé dívky mají plavky. Někteří pánové se domnívají, že nemají co skrývat.

Povídáme si.

První téma - jaká byla sranda na jičínském gymnáziu, druhé veselé příběhy z lezení. Kdo nezná horolezecký humor, těžko pochopí. Stačí jen malinko ponouknout, člověk se diví, co se dozví. Řeč je o pádech, které vypadaly hrůzostrašně. Některé se konaly v době svatého týdne, pár dnů před maturitou. Studenti Lepařova gymnázia patřili a patří mezi skvělé lezce. Někdejší maturanti už mají přes padesátku a mají zodpovědné místo v životě. A jejich otec se teprve na špláchu dovídá, jak to tenkrát bylo.

V houfu, samozřejmě za respektování covidového odstupu, nenápadná dívka. Moc, nebo vůbec nemluví. Má za sebou dvě himalájské osmitisícovky. Bez kyslíku. Jmenuje se Soňa Vomáčková.

Tak vypadal kousek Štědrého dne Léta Páně 2020. Jen ty fotky by měly být lepší.

proChor