Tohoto projektu se kromě francouzské Lycée professionnel Claude-Nicolas Ledoux, našeho Gymnázia, SOŠ, SOU a VOŠ, Hořice, zastupujícího Českou republiku, účastní i školy z Turecka, Rumunska a Itálie.

Únos Eiffelovky

Při vybalování na mě z kufru, krom toho všeho oblečení, vypadl ještě menší suvenýr. Musela jsem se pousmát; hned se mi vybavil předposlední den v Paříži. Ten den se konala naše zastávka v nejznámějším pařížském muzeu, které sídlí v palácovém komplexu Palais Du Louvre, bývalém sídle francouzských králů. Proběhli jsme jej celý s cílem spatřit Monu Lisu, kterou přenesl na plátno Leonardo da Vinci. S vykřikováním fráze „excuses-moi" jsme se probojovali až do prvních řad k obrazu.

Oproti mým předchozím představám byl opravdu malý, ale nad tím jsem mávla rukou a udělala si s tak známou slečnou alespoň „selfie". Konečně po prohlídce veškerých obrazů, soch a dalších koutů muzea jsme se odhodlali jet metrem na další stanici, která se jmenovala Bir-Hakeim. Uhodnete, kterou památku, rozhodně pro Francii symbolickou, jsme se tentokrát rozhodli poctít naší návštěvou?

Eiffelovu věž jsem viděla už několikrát, pokud se dají počítat fotografie, televize nebo tapeta mého notebooku. Samozřejmě ani jedno z toho se nevyrovná pohledu naživo. Pršelo, ale ani déšť neodradil turisty od toho, aby na stavbu okouzleně zírali, třeba i přes objektiv fotoaparátu. Pozornost si ale vynucovali neodbytní pouliční prodejci, kteří vám malé Eiffelovky, které nabízeli turistům, div nedávali do batohu.

Úprk prodejců

Najednou se ale všechno to charisma vytratilo z jejich tváří, nahradilo jej zděšení a dali se na útěk. Musím přiznat, že to byl úsměvný pohled – francouzská policie pronásledující obchodníky, kteří při zběsilém běhu vytratili i některé kusy svého zboží.

Nebyla bych to já, kdybych se pro jeden z nich nesehnula a nedala mu možnost podívat se do České republiky. Miniaturní, ale stále elegantní jako samotný originál. Nyní mi v pokoji navozuje atmosféru Paříže má vlastní soška Eiffelovy věže.    

Natálie Janderová