K vrcholku bývalého hradního sídla vede jen úzká příkrá pěšina, která je pro straší osoby jen těžce schůdná, zejména při zpáteční cestě. „Musím se držet trsů trávy, abych se doklouzala bezpečně dolů. Pocházím z Veliše a vyhlídku miluji. Když k nám přijede nějaká návštěva, vždycky se chceme naším výhledem pochlubit, ale věřte, je to opravdu nebezpečné," přišla si nedávno postěžovat do redakce Deníku jedna z obyvatelek přilehlé vesničky.

Obrátili jsem se na Klub českých turistů, konkrétně Jana Kaizra. Ten nás odkázal na majitele lokality, kterým je rodina Schliků.
Veliš totiž patří k Schlikovskému panství. Hrad byl koncem 17. století zbořen, aby se nestal sídlem loupeživých rytířů. Zachovaly se z něho jen nepatrné zbytky zdiva bašt, věže a západního paláce, které jsou pevně spojeny s čedičovým základem, nejasně vyznačené přístupové cesty a terasovitě upravený jižní vrchol. Zdivo bylo použito při stavbách ve Vokšicích a Veliši. Zdejší čedič byl používán také na výspravu místních komunikací.

„Přístup na vrcholek, kde byla za války postavena geodetická hláska, je velice špatný. Je otázkou, co s tím. Navážet kameny asi nemá smysl, jde o prudký svah," uvažuje správce Vladimír Tekverk.

Bavíme se i o možnosti instalovat zde zábradlí. „To bychom mohli, určitě o tom budeme jednat. Stálo by to za úvahu a tuto myšlenku přednesu majitelkám lokality," slibuje. Připomíná, že jde o chráněnou přírodní rezervaci, do které nechtějí majitelé příliš zasahovat.

Historie památky
Panství Veliš a Staré Hrady koupil hrabě Jindřich Šlik v 17. století. Jindřich Šlik pocházel z nezámožné větve významného českého šlechtického rodu, a proto se věnoval vojenské službě.

Za Valdštejnova života se nepřátelská vojska vyhýbala jeho panstvím, ale po jeho smrti vtrhli do zdejší krajiny několikrát Švédové a pokoušeli se o dobytí Veliše. Přestože byl bráněn jen malým počtem císařských vojáků, hrad obstál. Jindřich Šlik zemřel r. 1650 a panství zdědil syn František Arnošt. R. 1658 bylo v císařské radě rozhodnuto, že některé hrady mají být zbořeny, aby v době války nemohly sloužit jako základny nepřátelskému vojsku. Mezi nimi byl i Veliš.

František Arnošt Šlik se rozhodnutí rady podřídit. V r. 1678 dovolil svobodný pán František ze Scheidlern, který spravoval panství za nedospělého Františka Josefa Šlika, jičínským jezuitům, aby použili materiálu ze zbořeného hradu na stavbu zámku v Milíčevsi. Kamene bylo použito též na stavbu dvora ve Starém Místě. I když už tehdy byly zříceniny hradu značně narušeny, k největší zkáze došlo až v 19. století rozšířením čedičového lomu, který zde byl již počátkem 17. století.