Krátce před devátou hodinou ráno překonal 33letý odsouzený muž ostnaté oplocení i ohradní zeď a pokusil se prchnout vstříc svobodě. Útěk jako z amerického filmu mu překazili dozorci, kteří okamžitě zareagovali. "Padly výstřely ze služební zbraně, nikdo při nich nebyl zraněn a příslušníci vězeňské služby muže rychle zpacifikovali," okomentovala zákrok dozorců mluvčí valdické věznice Eva Francová. Podle ní to byl první pokus o útěk z nejstřeženější české věznice za několik posledních let.

Jak se žije před mřížemi

Věznice se nachází v prostoru bývalého kartuziánského kláštera přímo v srdci Valdic. Jen několik kroků přes upravený parčík je samoobsluha, škola a obecní úřad. V rodinných domech a bytovkách v těsné blízkosti vězeňské zdi žijí místní po několik generací a na přítomnost ostnatého drátu si prý zvykli. "Bydlíme ve Valdicích už čtyřicet let, pod zdí věznice máme i zahrádku. A nikdy jsme z blízkosti věznice neměli obavy," zmínila Alena Kaňková. Ve stínu věznice vychovala své děti a na Valdice nedá dopustit.

Ani sobotní pokus o útěk neotřásl pocitem bezpečí, který lidé ve Valdicích cítí. "Pokud už by se někomu podařilo utéct, čemuž moc nevěřím, určitě by pádil daleko. My Valdičáci už jsme zvyklí, že se nikdy nestalo nic, co by nás ohrozilo," vysvětlila Kaňková.

Přítomnost odsouzených mužů i uniformovaných dozorců už vnímá jako normální a stejně to podle ní braly i její děti. Nejstarší dcera Alena dokonce odcestovala do amerického státu Maryland, kde přijala uniformovanou pozici vedoucí šicí dílny v tamním nápravném zařízení. "V USA šla bez obav sloužit do státní věznice, učí vězeňkyně šít a nepřijde jí na tom pracovišti nic divného. Odmalička viděla uniformy, kolem bytovky běžně pracovali lehčí odsouzení, tedy páni zloději, jak jim děti říkaly. Nikdy nikdo nic nevyvedl," vylíčila obyvatelka obce.

Vnímání blízkosti věznice je i ve Valdicích individuální. Na zážitky z perspektivy dítěte vzpomíná jedna dívka, která na okraji Valdic strávila část dětství. "Bylo mi v tu dobu asi jedenáct a vybavuju si, že jsme párkrát slyšeli sirény a dozvěděli se, že se někdo pokusil utéct. Myslím, že jsme se tehdy se sestrou bály, že nějaký trestanec přijde k nám domů. Dnes už to ale tak nevnímám," zavzpomínala. Zpětně si ale prý uvědomuje, že obavy byly zbytečné.

Stát ve státě

Veškeré dění za zdmi věznice má na starost Vězeňská služba ČR. Podle starostky Valdic Věry Skrbkové se obci daří s vedením zařízení spolupracovat. "Aby se nám žilo dobře, musíme se spolu naučit vycházet a být vstřícní. Platí to i ve vztahu obce a věznice, která funguje jako stát ve státě. Naštěstí se nám daří si vycházet vstříc," pochvalovala si spolupráci s vedením valdické věznice v rozhovoru v říjnu loňského roku.

Vězeňská služba ve Valdicích provozuje fotbalové hřiště a místní kulturák. Podle Skrbkové se ale celkem daří se na užívání obou zařízení domluvit a po dohodě s ředitelem mohou místní hřiště i sál využívat.

Valdická věznice má pověst nejstřeženějšího nápravného zařízení v Česku. V současné době si zde odpykává trest za nejrůznější zločiny asi 1 030 mužů. Přestože útěky z vězení nejsou tak obvyklé, jak by se z románů, filmů a televizních seriálů mohlo zdát, i Valdice několik pokusů v minulosti zažily. Utéci z Valdic se v roce 1996 pokusil například notoricky známý odsouzenec Jiří Kajínek. Další medializovaný případ pokusu o útěk se stal v roce 2015, kdy se jeden z trestanců pokoušel ve stylu Vykoupení z věznice Shawshank prokopat zdí. Kusy cihel schovával v dece a otvor přikrýval ručníkem. I jeho snažení ale ostraha včas odhalila a překazila.