Domnívám se, že celkový proces optimalizace hořického středního školství byl orgány Královehradeckého kraje realizován velmi necitlivě a nikoli ku prospěchu kvality školství v Hořicích. Nyní si ve dvou článcích dovolím vyjádřit osobní pohled na celkovou situaci v nové, sloučené hořické střední škole.
Před rokem 2009 jsem pracoval v Praze na humanitním gymnáziu jako učitel zeměpisu a tělesné výchovy. Když mne v dubnu roku 2009 kontaktoval tehdejší ředitel Gymnázia a SOŠ PaedDr. Josef Lindauer a nabídl mi místo učitele zeměpisu a tělesné výchovy, mé rozhodování bylo poměrně snadné.

Návrat do Hořic
Jako hořický rodák jsem se rád do Hořic vrátil, navíc do prostředí, které jsem dobře znal – gymnázium jsem vystudoval a působil zde i v roli „civilkáře". Věděl jsem, kteří kolegové na gymnáziu působí, jaká je na škole výborná pracovní, ale současně lidská a inspirativní atmosféra. Dva roky jsem byl ve škole velice spokojen a zprávy o zrušení gymnázia nebo případném sloučení škol jsem rozhodně nevítal. Nicméně po všech dlouhých jednáních a dohadech jsem přijal realitu sloučených škol a očekával společně s ostatními kolegy vývoj situace.

O sloučení
Asi každý z nás, vyučujících na gymnáziu, byl nakonec připraven na celou řadu změn, které nás v souvislosti se sloučením tří středních škol čekaly. Na začátku školního roku 2011/2012 nám bylo představeno nové vedení školy. Ředitelkou sloučené školy se v obnoveném konkurzu stala bývalá učitelka ZŠ, ředitelka ZŠ Na Daliborce a hořická místostarostka Mgr. Hana Richtermocová. S sebou na školu si přivedla tzv. manažérský tým, který měl vytvořit základní hierarchii vedení školy.

Nutno objektivně podotknout, že před novým vedením školy ležel velmi náročný úkol! Sloučit tři školy v jednu, a to za plného provozu, během zahájeného školního roku, bylo věcí velmi složitou. Sjednotit majetek škol, počítačové systémy, legislativu, logistiku, vytvořit správně fungující rozvrhy, to vše a mnoho dalších úkolů bylo třeba rychle a úspěšně řešit. Mnoho věcí, na které byli pedagogové dosud zvyklí, začalo fungovat zcela jinak.

Málo zkušeností
Základním problémem však bylo, jakým způsobem změny probíhaly. Přes nejvyšší úctu k novým kolegům a členům manažérského týmu do školy přišli pracovat lidé, kteří měli mnohaleté zkušenosti z jiných oborů (např. z armády), chyběly jim však zkušenosti z oblasti školství! V době sloučení přitom byli potřeba zkušení pracovníci, kteří znali specifické prostředí školy, školní legislativy a základních principů fungování vzdělávacích institucí. Noví kolegové se teprve sami orientovali v prostředí školství, přitom však disponovali velkými kompetencemi a byli součástí vedoucí organizační struktury školy.

Špatná komunikace
Tyto všechny problémy by bylo možné časem jistě řešit. To, co však většině zaměstnanců velmi komplikovalo práci, byl především způsob komunikace mezi vedením školy a zaměstnanci. Kvalitně fungující školu utvářejí především pozitivní, transparentní, standardní pracovní vztahy mezi učiteli navzájem i vedením. Zřetelně vymezené kompetence a pracovní náplň všech zaměstnanců, dobrá informovanost, snaha řešit problémy ve prospěch kvality výuky – ve prospěch žáků a pedagogů! To je základní smysl a význam správně fungující vzdělávací instituce.

Tyto základní mechanismy však na sloučené škole nefungovaly od začátku a nefungují bohužel dodnes. Organizační problémy a komplikace byly vedením školy přisuzovány jednotlivým vyučujícím, především z důvodu neochoty přizpůsobit se nové situaci či spolupracovat. Ze strany vedení školy jsem však postrádal základní respekt a do určité míry i úctu a slušné chování k podřízeným.

Několik zaměstnanců již ze školy odešlo, někteří měli své osobní důvody (např. mateřská dovolená, odchod do důchodu), ale jiní nebyli spokojeni s celkovou atmosférou na gymnáziu – napjatými vztahy mezi vedením školy a zaměstnanci, organizačním chaosem, sníženými platy a nejistotou z budoucnosti. Zajímavá je skutečnost, že ze školy odešli nejen učitelé, ale i někteří pracovníci z manažérského týmu.

Učitelé odcházejí
V minulosti bylo hořické gymnázium školou, o kterou byl v okolí mezi pedagogy velký zájem! Pokud se nějakému učiteli podařilo rozšířit pedagogický sbor gymnázia, nemusel své volby litovat. Dnes je však situace zcela odlišná. Hořické gymnázium, potažmo sloučenou hořickou střední školu, opouští stále více pedagogů, a to i v situaci, kdy je v kraji v rezortu školství nouze o volná pracovní místa. Z výše uvedených důvodů jsem ze školy odešel i já. Mrzí mne to, jelikož se domnívám, že na hořickém gymnáziu působí řada velmi dobrých pedagogů, kteří mají svoji práci rádi a učitelské povolání je naplňuje.
Tito učitelé a samozřejmě i všichni studenti si zaslouží klidné, příjemné a především důstojné pracovní a studijní prostředí, které bohužel současnému gymnáziu rozhodně chybí! Na závěr mohu popřát svým bývalým kolegům pevné nervy a stávajícímu vedení školy více lidskosti při komunikaci se svými podřízenými.

V diskusi České televize před volbami do krajských zastupitelstev se současný hejtman Bc. Lubomír Franc vyjádřil k optimalizaci středního školství v Hořicích pochvalně. Vážený pane hejtmane, jako bývalý učitel Hořického gymnázia si dovolím tvrdit, že se vám optimalizace hořických středních škol zdařila pouze v rovině politické. Jinak se jedná o příklad špatného rozhodnutí, což se ukazuje již v současnosti a potvrdí se i v budoucnu!

Poděkování
Na závěr mi dovolte, abych vzpomněl významnou osobnost hořického školství. Dr. Josef Lindauer vedl hořické gymnázium ve funkci ředitele školy 22 let! Byl zcela jistě originální osobností, která měla své příznivce i odpůrce. Jak jsem měl možnost jej poznat já osobně, vždy se snažil o to, aby škola správně fungovala a aby se v ní cítili dobře jak žáci, tak i učitelé. Podařilo se mu významně vylepšit materiální podmínky a vybavení školy a po dlouholetém úsilí získat finanční prostředky a podporu pro vybudování multifunkční sportovní haly i víceúčelového sportovního hřiště.

Současně se dokázal obklopit kvalitními pedagogy, kteří vytvořili na gymnáziu příjemné pracovní i studijní prostředí. Význam jeho práce je i v kontextu posledních událostí na hořických školách zcela nedocenitelný. Josef Lindauer proto patří mezi nejvýznamnější osobnosti nejen hořického školství, ale i celého města! Takže mi dovolte ještě jednou panu Lindauerovi za vše poděkovat. Vážený pane řediteli, děkujeme Vám a užívejte si zaslouženého odpočinku v důchodu!   Martin Orct ,bývalý učitel na gymnáziu

Byla optimalizace hořických středních škol správným krokem?

Od školního roku 2011/2012 se zásadně změnila situace v hořickém středním školství. Došlo k procesu tzv. optimalizace. Z původních pěti středních škol (odborného i všeobecného zaměření) byl počet škol snížen na tři. Gymnázium a SOŠ, Obchodní akademie a Střední zemědělská škola a VOŠ rozvoje venkova byly sloučeny pod jeden subjekt - Gymnázium, SOŠ, SOU a VOŠ, Hořice.

Během politického mandátu MŠMT Josefa Dobeše byly zintenzívněny snahy o snížení počtu středních škol - víceletých gymnázií, ale i odborných škol, které měly již delší dobu problémy s nižšími počty žáků (tím pádem i financováním). Základní argumentací pro optimalizaci středního školství v ČR byl především klesající počet žáků jednotlivých studijních oborů, „klesající úroveň výuky" a v neposlední řadě důvod ekonomický, tzn. snaha o snížení nákladů a výdajů v oblasti financování středních škol v jednotlivých krajích. Optimalizace středního školství však byla v krajích často realizována takovým způsobem, že iniciovala celorepublikově vlny odporu, stávek a protestů z řad pedagogické veřejnosti, studentstva a rodičů. Jednotlivým školám, pedagogům i rodičům je již delší dobu jasné, že v českém školství není mnoho věcí v pořádku.

To, že je nezbytně nutné z mnoha objektivních důvodů snížit počty středních škol je zcela evidentní. Jedná se však o to, jak bude optimalizace realizována a jaký bude její konečný efekt a vliv na kvalitu českého středního školství. Ve školním roce 2010/2011, kdy bylo rozhodnuto o definitivní optimalizaci hořického středního školství, se zvedla vlna protestů, především ze strany žáků a studentů, hořických občanů a v neposlední řadě i samotných pedagogů. Protestní akce provázela dlouhá a složitá jednání zástupců krajských orgánů Královéhradeckého kraje s vedením hořických škol.

Nakonec však byla optimalizace hořických středních škol zastupitelstvem Královehradeckého kraje schválena (byť o jeden jediný hlas!). V současnosti, téměř dva roky po sloučení hořických středních škol, je na Hořicku toto téma stále žhavé a aktuální. Dle méno názoru neproběhl proces optimalizace v Hořicích citlivě - ve prospěch kvality školství. V prvé řadě chyběla jasná koncepce, jakým směrem se má střední školství v kraji ubírat (např. dle koncepcí krajských orgánů měl být v Hořicích zrušen nejprve osmiletý gymnaziální studijní obor, nakonec byl uzavřen obor čtyřletý, původně měla být sloučena Obchodní akademie a Gymnázium a SOŠ, nakonec byly spojeny školy tři - Gymnázium a SOŠ, Obchodní akademie a Střední zemědělská škola a VOŠ rozvoje venkova). Rozhodnutí o tom, zda bude ta či ona škola sloučena, nebo zcela zrušena, je rozhodnutí vážné a zásadní, jehož důsledky ovlivní život obyvatel obce, regionu na mnoho let (ovlivní zaměstnanost regionu, možný výběr studijních oborů pro rodiče a žáky, region opustí mnoho pedagogů, kteří jsou kromě výuky zapojeni do života obce (kulturních, sportovních a mnoha dalších sdružení).

Domnívám se, že veškeré rozsáhlejší změny (v tomto případě tzv. optimalizaci) je nutné připravovat několik let – sledovat např. aktuální vývoj na trhu práce, monitorovat situaci žádaných oborů v praxi, analyzovat stav hospodaření škol, naplněnost jednotlivých studijních oborů, zájem veřejnosti o konkrétní studijní obory, stav pedagogických sborů jednotlivých škol. Není možné připravovat optimalizaci v duchu jediné myšlenky – ušetřit co nejvíce financí krajské pokladně! Ani koncepce, že utlumením všeobecného vzdělávání (především gymnaziálního) automaticky podpoříme odborné školství, není správná.

Pokud žák disponuje studijními předpoklady a má ambice studovat na vysoké škole, vybere si v budoucnu takovou školu, které jej pro náročná vysokoškolská studia kvalitně připraví, zvolí tedy např. všeobecné vzdělávání – gymnázium. A to i za cenu, že by musel dojíždět za vzděláním do jiného města. Snížením počtu středních škol se všeobecným zaměřením tedy rozhodně studijně nadané žáky nedonutíme k výběru odborných škol! V neposlední řadě je zcela zásadní vypracovat podrobnou analýzu efektivnosti vzdělávání jak odborných škol, tak škol všeobecných. Dříve uváděný statistický údaj, kolik žáků je z konkrétní školy přijato na vysokoškolské studium, je v dnešní době zcela irelevantní. V situaci, kdy značné množství vysokých škol přijímá studenty bez přijímacího řízení, není tento údaj rovněž ukázkou kvality dané školy. Daleko realističtějším ukazatelem je např. analýza uplatnění absolventů středních škol na trhu práce.

Jiným indikátorem kvality školy může být úspěšnost studentů ve studiu na vysokých školách, tzn. jak vysoké procento studentů z dané školy vysokoškolská studia skutečně dokončí! V neposlední řadě je nutné sledovat i mínění veřejnosti – poptávku po jednotlivých studijních oborech, spokojenost se vzděláváním na konkrétní škole apod. Optimalizace stavu středních škol není procesem jednoduchým! Právě pro výše uvedené argumenty a mnohé další je nutné veškeré kroky a rozhodnutí uvážit a citlivě zhodnotit různá hlediska a možné dopady na život obyvatel v budoucnu. Napadá mne jako příklad situace s masivním rušením mateřských škol před několika lety. V současnosti kapacity mateřinek nestačí uspokojit poptávku veřejnosti, na což rovněž upozorňovali odborníci (ekonomové, demografové) již před několika lety.

A opět je nutné situaci citlivě posoudit, protože jak je patrné z demografických výzkumů populačního vývoje ČR, vysoký počet dětí v primárním vzdělávání je jen přechodným stavem, za několik let počty dětí v předškolním věku budout opět výrazněji klesat! Příliš vysoký počet středních škol byl v souvislosti s klesajícím počtem středoškoláků také kritizován (již před cca 10 lety). Nyní stát i kraje řeší problém – mnoho středních škol, nedostatek studentů!

Problematických rozhodnutí v oblasti školtsví na státní nebo regionální úrovni bylo v minulosti mnoho. Protože jednotlivé události spolu souvisejí, každé kontroverzní rozhodnutí, které není podloženo letitými rezortními zkušenostmi, kvalitní informovaností, odbornou erudicí a odpovědností ovlivní vývoj v oboru na několik let do budoucna. Mohl bych uvést např. diskutované státní maturity, způsoby financování škol obecně, příliš velký počet nejen středních, ale i vysokých škol atd. O všech těchto opatřeních rozhodli politici, kteří často ve školství dávno nepracují, bez jakékoliv další politické odpovědnosti. S následky těchto rozhodnutí se české školství potýká v současnosti a bude je bohužel řešit i v budoucnu!

Není nutné uvádět další příklady, kdy je možné s rozhodnutím jak státních, tak regionálních politických zástupců polemizovat. Současně si uvědomuji, že situace politiků v nejrůznějších rozhodovacích procesech není jednoduchá. Postrádám však vyšší snahu politických zástupců objektivně, zodpovědně a erudovaně rozhodovat, slušně a na úrovni komunikovat s veřejností, odborníky (z akademického prostředí i praxe) a dalšími zainteresovanými stranami. Rozhodnutí politiků v Královéhradeckém kraji nepovažuji za citlivá a odpovědná. Naopak se nabízejí úvahy o diletantsví, nekompetentnosti a prosazování vlastních politických zájmů. Dle mého názoru se v Hořicích optimalizovalo nekoncepčně a pouze z roviny politické moci!   Martin Orct, bývalý učitel hořického gymnázia