„Připravovali jsme akci téměř rok, a přesto bohužel na poslední chvíli muselo být z technických důvodů přesunuto místo konání z Ranče Na Kamenci u Železnice do Autokempu Rumcajs v jičínské Koněvově ulici. I přes tuto komplikaci si zájemci cestu našli a průběžně se tu sešla téměř stovka osob, patřících dá se říct do „jedné rodiny".

„Léčebna pro nás byla domovem; uvážíme-li několikaměsíční pobyty během našeho dětství i mládí, nebylo to ani jinak možné," vzpomíná hlavní organizátor setkání Václav Kozel z Prahy. S přáteli založil sdružení Vláčkaři, které usiluje o znovuzprovoznění areálu železnických lázní. Zároveň si však jsou vědomi, že to není a nebude lehko realizovatelné už vzhledem k tomu, že jen za koupi budovy byla poslední nabídka ve výši 15 milionů korun. Další téměř čtyřnásobek částky by pak byl nutný na rekonstrukci. Objekt je přes deset let uzavřen a budova chátrá, což jen prodraží případné rekonstrukce.

Slavnostní zahájení v sobotu odpoledne se konalo za krásného počasí přímo pod širým nebem v kempu. O historii léčebny promluvil primář léčebny lékař Alois Stehlík, na opakované snahy léčebnu zrušit i na jednání již začátkem 90. let minulého století s tehdejším ministrem zdravotnictví Martinem Bojarem zavzpomínal tehdejší šéf ekonomického provozu a vedoucí léčebny Petr Ježek.

Státní lázně
Po privatizaci lázní zůstávaly státními v letech 1994 – 95 již jen Janské Lázně a Karlova Studánka. Právě nad železnickou léčebnou však visel problém restituce, který nakonec pod tlakem Janských Lázní vyústil v roce 2002 v uzavření celého areálu (o historii jsme již na této straně psali, vše komplet je stále k nalezení i na našich webových stránkách).

Že úvahy o jedné velké společné rodině nejsou jen řeči, potvrdila terapeutka Alena Tománková: „Při pobytech dětí v časovém rozmezí tří a osmi měsíců byly vlastně i našimi dětmi." Proto byla při léčebně funkční i základní škola, kde dle informace pedagožky Evy Palasové bylo nutné děti vzdělávat přesně podle osnov na ostatních školách v republice, aby pak při návratu školáci doma neměli s učením problémy.

Na výuku učitelky Palasové rádi a s humorem zavzpomínali pacienti recesistickým dárkem: v narážce na její obvyklé rčení – přetrhnu tě jako herynka, a máš sardel, dostala obě tyto ryby. U mikrofonu pak zazněla také vzpomínka na výuku tehdy povinného ruského jazyka.

Vzpomínka i dík
Symbolickou minutou ticha uctili přítomní památku všech, kteří se již na toto setkání nemohli dostavit, a pacienti poté hromadně poděkovali všem, kteří o ně v dětství a mládí pečovali. „Rád jsem přijel i s kamarády, a přivezl jsem s sebou mé nové básničky," hlásí Kamil Fousek až z Českého Krumlova, vozíčkář, jehož videa byla také kvečeru promítána a najdete na ně upoutávky i na našem webu. Předchozí film, dílo sdružení Vláčkaři, si pohrává s myšlenkou zprovoznit areál k jeho původnímu účelu.

Eva Palasová
close Eva Palasová. zoom_in
Pedagožka pracovala v základní škole při lázních téměř čtyřicet let. Vzpomíná ráda na tuto práci, chválí tehdejší jednotné vyučovací osnovy, díky kterým se žáci bez problémů zapojovali do výuky. Na setkání byla originálně obdarována – viz článek.

Pro všechny bylo na místě připraveno občerstvení díky finančnímu daru bývalého pacienta Jiřího Čecha, tak jako i služby autokempu, který jen náhodou našel právě na tento víkend volnou kapacitu pro náhlý přesun setkání. Pořadatelé byli spokojeni se službami, ochotou provozovatele Jaroslava Jiránka a zvažují, zda toto setkání uspořádat příští rok opět na stejném místě. Výhledově by zde bylo možné a potřebné vybudovat například bezbariérové toalety, ale protože případná dotace na tento účel zatím není jistá, není možné uvažovat o určitém termínu.


Od železnické léčebny pak byl některým bývalým zaměstnancům rozdán symbolický keramický klíč. „Bohužel nedostane se na všechny, nepočítali jsme s tak velkou účastí, která nás samozřejmě velice těší," chválil Václav Kozel a rovněž připomněl iniciativu našeho Deníku, který při propagaci také vyvinul aktivitu jak v tisku, tak na webu a facebooku. Právě díky těmto technologiím se mnozí včas dozvěděli o náhlé změně místa konání. Pořadatelé doufají, že plány dalších setkání již nenaruší náhlá selhání.

Miroslav Garaj
close Miroslav Garaj. zoom_in
Žákem lázeňské školy byl s výjimkou první třídy po celý zbytek školní docházky až do roku 2000, prostředí zde chválí. Dojíždění ze sousedních Valdic mu nečinilo problémy, od roku 2006 dochází do jičínského stacionáře Kamarád.

Více uvidíte také v připojené fotogalerii i videích. 

V tématu jsou v souvisejících článcích propojeny informace o historii léčebny, výpis všech novinových zpráv za poslední více než desetiletí, i odkazy na další videa, například od pacienta Kamila Fouska - na youtube najdete ZDE: 

| Video: Youtube

Toto video je pouze první částí ze čtyř, další pak naleznete vpravo se videích souvisejících. Ukazují neobyčejný život v železnické léčebně a zachycují obyčejné okamžiky tu.