Pohár trvá celý týden, kvůli nepříznivému počasí ale ve čtvrtek startují teprve potřetí. "V kabině je na všechno přístroj, je potřeba zkontrolovat, jestli všechno správně funguje. Pak už zbývá jen sebrat odvahu, nasednout a letět," říká závodník, než ho vestavěná vrtule kluzáku odnáší do oblak.

Počasí a oblačnost je jedním z nejdůležitějších atributů pro let větroňů. Kluzáky, neboli lidově větroně, totiž pro pohyb na nebi nepoužívají motor ani vítr, ale spoléhají na termické stoupavé vzdušné proudy, kterými se nechávají unášet. Podobnou techniku letu používají například draví ptáci, když krouží nad poli a lukami. Pro správné letové podmínky je ale potřeba konkrétní počasí - nejlépe blankytná obloha s bílými chomáči mraků, takzvanými kumuly. "Naopak nejhorší je mléčně bílá deka neboli stratus. Musíme čekat, jestli se rozplyne, abychom mohli startovat. Takže je to hodně o čekání na správné počasí," vysvětluje šéf Aeroklubu Jičín Aleš Holoubek.

Vídeň v letních vedrech.
Zelená Vídeň v letním vedru? Bezpočet stromů a osvěžení na každém rohu

S blížícím se polednem začínají vyčkávající piloti hypnotizovat oblohu a pomalu chystat své stroje. Dopolední oblačnost je skoro pryč, fouká jen lehký vítr a podle pokynů ředitele závodu by se mohlo startovat okolo jedné hodiny. "Museli jsme dnes kvůli počasí upravit plánovanou trasu. Závodníci dostanou plánek s třemi body vytyčenými kružnicí. Úkolem je se do všech tří území dostat a nalétat přitom co nejvíc kilometrů. Zároveň je omezený čas na trati na tři hodiny, takže si piloti musí dobře rozvrhnout, jak poletí," říká ředitel závodu Míla Hušek.

Na posekané louce patřící k jíčínskému letišti už se v tu chvíli připravuje patnáct posádek větroňů. Některé se do vzduchu dostanou pomocí vestavěného motoru, jehož vrtule je vynese vzhůru. Ostatní, které motor nemají, na laně odnese tažné letadlo vampýr.

Ve většině kluzáků sedí jeden pilot, dva stroje, které ve čtvrtek startují, jsou ale dvoumístné. V jednom z nich vzlétne i Míra Musílek. Členem aeroklubu je dva roky a na startu čtvrteční úlohy patří k mladším pilotům. "Být nahoře ve větroni je skvělý pocit. Ticho, klid, krásné výhledy. Je u toho potřeba hodně přemýšlet, sledovat terén pod sebou a vědět, kde by se v případě nouze dalo přistát. Větroně mohou přistát i v poli, ale to se mi zatím naštěstí nestalo a doufám, že ani dnes k tomu nedojde," směje je krátce před startem Míra, hlavou už je ale vysoko nad zemí.

Padesát metrů nad zemí mezi Babou a Pannou. Tak vypadala už tradiční víkendová událost, při které trénovaní provazochodci přeecházejí po lanech natažených mezi věžemi zříceniny hradu Trosky.
Lanochodci na Troskách přecházeli mezi Babou a Pannou 50 metrů nad zemí

Pohár Českého ráje v Jičíně je podle Aleše Holoubka určený pro mladé i pokročilé piloty, pro které je důležitá pohoda na zemi i ve vzduchu a které spojuje láska k létání. "Jde hlavně o prohlubování mezilidských vztahů. Sejdeme se, čekáme na vhodné počasí, povídáme si a pak letíme. Závody nehrotíme, nejdeme, jak se říká, na krev nebo na hranu, jako se občas stává na velkých mistrovstvích. Ale i tak si myslím, že tu podáváme dobré výkony," říká.

'A pak už jen sebrat odvahu, nasednout a vzlétnout,' dodává Petr Tax, než za sebou zavře kluzák a vyráží do oblak.'A pak už jen sebrat odvahu, nasednout a vzlétnout,' dodává Petr Tax, než za sebou zavře kluzák a vyráží do oblak.Zdroj: Deník/Kateřina Chládková'A pak už jen sebrat odvahu, nasednout a vzlétnout,' dodává Petr Tax, než za sebou zavře kluzák a vyráží do oblak.'A pak už jen sebrat odvahu, nasednout a vzlétnout,' dodává Petr Tax, než za sebou zavře kluzák a vyráží do oblak.Zdroj: Deník/Kateřina Chládková

Ač se to ze země může zdát, létání větroněm prý není nebezpečné. "Je to jako na silnici. Když příliš neriskujete a všichni účastníci provozu se chovají zodpovědně, není jízda autem nebezpečná. Důležité je dodržovat pravidla, dávat pozor na ostatní kluzáky a ve chvíli, kdy se dostanete do špatného proudu a hrozí karambol, včas uznat, že bude lepší přistát, vybrat vhodnou přistávací plochu a snést se k zemi," dodává Holoubek.

Aeroklub Jičín funguje už deset let a spravuje státní letiště ve Vokšicích. Do svých řad zve všechny, které láká létání a rádi by se leteckému sportu věnovali. Pořádá kurzy pro piloty, závody i akce pro širokou veřejnost. V květnu se například představili se svými stroji při leteckém dnu v rámci prvního ročníku festivalu Rockový hangár. "Někdy mají letiště problémy s obyvateli přilehlých obcí, kteří se bojí nadměrného hluku. Dnes už je moderní technika dál a letadla nejsou tak hlučná, navíc jsme v kontaktu s vedením obcí okolo a o každé akci se snažíme dát vědět dopředu, aby s tím mohli lidé počítat," vysvětluje.

Letní kino v Boháňce promítá už 61 let.
Drink, deka a film pod hvězdami. Letní kino letos stížnosti neohrozí

Piloti se mezitím chystají na startu. Někteří už nasazují klobouky a sedí v kabinách, jiní ještě protahují nohy. V kabině budou sedět následující tři hodiny. Jednoho po druhém je dva vampýři vynáší do vzduchu, kde nad Jičínem krouží a čekají na povel ke startu. Ten přijde patnáct minut po vzletu posledního kluzáku.

Letecký sport je vzrušující, krásný, ale fanouškovsky trochu nevděčný. "Už jsem viděl i závody, kde lidé na zemi fandili svým favoritům ve vzduchu. Ti to ale neslyší, navíc jsou rychle desítky kilometrů daleko. Dnes už ale existují i živé přenosy. Některé větroně mají v kabině sledovací zařízení, díky kterému mohou fanoušci na zemi závody sledovat v přímém přenosu na internetu. I tady by to šlo, jen zatím některé kluzáky tracker nemají," dodává Holoubek.

Ti, kteří zatím na křídlech větroňů neplachtí, se tak musí spolehnout na zážitky vyprávěné piloty po přistání. A nebo sebrat odvahu, objednat si vyhlídkový let nebo vyplnit přihlášku do klubu, nasednout a vzlétnout.