Bioložka Petra pracuje v jičínském muzeu a také v základní organizaci Českého svazu ochránců přírody Křižánky. Od roku 1999 zajišťuje na Jičínsku transfer obojživelníků.

„Začali jsme v Lázních Bělohradu, pak jsme přidali lokality Vysoké Veselí a Slavhostice. Letos nám zůstaly již jen Slavhostice," přibližuje záchranné práce žena, která si kvůli obojživelníkům už osmnáct let nemůže vzít během jarních dnů dovolenou. A zatímco ostatní natěšeně vyrážejí na zahrádky, Petra se pravidelně vrací domů zkřehlá a zablácená.

Žáby zimují a žijí v lesích, na zahradách, polích a loukách a s přicházejícím jarem míří kvůli rozmnožování k vodě. Na mnoha místech na ně ale po cestě za milostnými hrátkami číhají různá nebezpečí. Nejrizikovější jsou silnice.

 

BARIÉRY A PASTI

„Nejdříve jsme koncem února postavili u komunikace v úseku asi tří set metrů bariéru z fólie, kterou musíme u země utěsnit, aby ji žáby nepodlézaly. Do půdy jsme pak po deseti metrech zapustili pasti. Jsou to obyčejné kbelíky s otvory, které se pravidelně vybírají. Pak záleží na počasí, kdy začnou žáby migrovat," popisuje s úsměvem svoji mravenčí vědeckou práci.

Dívá se do záznamů a říká, že nejnáročnější byl pro ni 18. březen, kdy přenesla na druhou stranu silnice a poté zaevidovala 1398 jedinců.

„Přijdu k pasti, zakleknu, rukou začnu vybírat a počítat. V kbelíku mnohdy skončí i pavouci, žížaly, rejsci nebo myši," popisuje své snažení zachránkyně ropuch, rosniček, skokanů a čolků, které přenáší přes silnici k blízkému rybníku Smíchov. Některé druhy žab se u rybníka po páření zdržují, jiné se rozejdou do okolí. A to už bez asistence ochránců.