Michal Kovář, 50 let
v současné době neuvolněný starosta obce Úlibice
nezávislý kandidát
Rodina: dvě děti
Povolání : obchodní ředitel
Motto: T.G.M. „Nebát se a nekrást!"

Při nástupu do nového zaměstnání nebo funkce máme určité představy, které se mnohdy liší od skutečnosti. Jaká byla realita po převzetí postu starosty Úlibic?

Musím se vrátit o tři roky zpět, kdy mě oslovili zdejší zastupitelé, abych se zapojil do života v obci. Stal jsem se zastupitelem a předsedou finančního výboru a snažil se vesnici něco přinést. Nicméně práce na úřadě je opravdu náročná, někteří lidé mají stále ještě problémy s výpočetní technikou a orientací ve složitých právních předpisech a proto jsme zaměstnali asistentku pro administrativní úkony.

V nových volbách jsme počítali s tím, že zůstane i nadále starostou Josef Papoušek. Ten se však cítil po téměř dvacetiletém vedení obce unaven a dále nechtěl ve vedení obce působit. Ostatní zastupitelé navrhli na tuto funkci mě, protože jsem získal ve volbách nejvíce hlasů, a po delším čase jsem souhlasil, že funkci příjmu. Hned první den jsem ale zjistil, že člověk je starostou čtyřiadvacet hodin denně. Na základě těchto zkušeností bych chtěl poděkovat Josefu Papouškovi za to, že nám předává informace, které za své dlouhodobé činnosti posbíral. Bez něho bychom mohli těžko pokračovat. Doplňujeme se a určitě jsme všichni v zastupitelstvu dobrou partou.

Co pro vás bude jako pro starostu nejnáročnější?
Zajistit chod obce s finančními prostředky, které dostáváme od státu. Když spočítáme úhradu mandatorních výdajů, tak nám zbývá 500 až 600 tisíc korun na investice. Přitom máme v dlouhodobém plánu vybudovat čistírnu odpadních vod, kde jsou náklady 15 milionů korun. To bychom museli šetřit třicet let, takže se musíme upírat k dotačním titulům. Bez nich nejsme schopni investice zabezpečit.

Co komunikace s veřejností, starosta musí být připraven i na výtky, stížnosti obyvatel?
Chceme občanům nabídnout takzvanou otevřenou radnici, snažíme se lidi oslovit přes internet, pomocí sms, na veřejných vývěskách, takže všeobecně s občany více korespondujeme. Na výtky jsme připraveni.

S jakými předsevzetími jste vstoupil do této funkce?
Už poprvé, kdy jsem kandidoval do zastupitelstva, jsem usiloval o vybudování víceúčelového hřiště. Jsem duší a tělem sportovec a zjistil jsem, že obec vedle hospody a obchodu lidem nic nenabízí. Podařilo se a hřiště je dnes plně využíváno. Dalším cílem je rekonstrukce budovy obecního úřadu, což už se nám zčásti podařilo. Ještě budeme upravovat prostory před a za obecním úřadem, kde má vzniknout i parkovací plocha. Prioritou je vybudování přechodu pro chodce. Ve finále chci donutit církev, aby investovala do opravy zdejšího kostela a projevila se jako řádný hospodář, který udržuje svůj majetek. Další vizí je ochránit vesnici před padesátiletou vodou, rozšířit výstavbu rodinných domků a začít s výstavbou chodníku směrem na Lužany.

Jste pro obyvatele čtyřiadvacet hodin na telefonu?
Určitě.

Jak vaši novou roli přijala rodina?
Vnímají, že budu méně doma, ale protože jsem velice činorodý člověk, chápou to. Musím přiznat, že starostování mě svým způsobem i baví.

V Úlibicích nežijete dlouho, co vás k obci připoutalo?
Byl jsem celý život Jičíňák, ale osud mě sem zavál, a tak jsme se před osmi lety rozhodli, že zde zahájíme výstavbu rodinného domu. Zdejší lidé mně přirostli k srdci, jsou nezkažení, mezilidské vztahy tu většinou fungují tak, jak mají.

A co zde hodnotíte negativně?
Zarputilost některých občanů, kteří svým jednáním brání rozvoji. Příkladem je zmíněný přechod silnice, kde projede denně 14 tisíc aut. Většina lidí je pro jeho vyznačení. Byl bych rád, aby se tato situace změnila a občané mohli bezpečněji přecházet frekventovanou silnici.