Rtuť teploměru v noci klesla za minus deset. I přes to nejteplejší oblečení po hodině pozorování venku promrzáme na kost. Mráz čaruje i na připravených dalekohledech, jejich optika je ojíněná.

Hvězdáři v Jičíně otevírají svoji pozorovatelnu ráno ve čtyři hodiny. To už na ně čekají první diváci, kteří si nechtějí nechat ujít divadlo na nebesích. Měsíc se od půl páté začíná schovávat do stínu. Pozorování je unikátní v tom, že úplné zatmění trvá nezvykle dlouho, více než hodinu.

Osazenstvo hvězdárny připravilo šest dalekohledů, se kterými mohli lidé oblohu sledovat. Zatmění bylo zajímavé i tím, jak byl Měsíc krvavý. Jeho červenohnědá barva vzniká lomem světla, procházející naší atmosférou. Tím bylo vše ještě magičtější.

„Měsíc svítil strašně moc, až jsme vrhali stín a na obloze nebyla vidět jediná hvězda. Teprve při zatmění jsme mohli pozorovat hvězdy a koukatelné objekty,“ poučuje nás šéf jičínské hvězdárny David Vališka.

„Jsem rád, že do našeho centra přišli lidé i tak brzo ráno,“ pochvaluje si návštěvnost správce hvězdárny, zrekonstruované v roce 2016.

Je tma a na střeše centra potkáváme čtyřapůletého Káju z Konecchlumí. „Venuše, Jupiter, Mars, Neptun,“ sype jako z rukávu jména planet a při tom pobíhá kolem terasy. Zahřívá se, je mu zima. „Přesvědčil nás, abychom jeli do Jičína. Chtěl zatmění vidět, hvězdy ho nyní moc zajímají. Vstával líp než když jde do školky,“ smějí se prokřehlí rodiče Říhovi z Konecchlumí.

„Moc se mi to líbilo,“ pochvaluje si malý Karel, který má prý nejraději z celé nebeské soustavy Slunce. S Kájou pak ve vytopeném společenském sále sledujeme dokument o Měsíci i desetiminutový spot o současném zatmění. Vyplývá z něho, že už naši předci považovali tento úkaz jako velice důležitý.

„Byl jsem tu už v půl páté,“ svěřuje se nám Václav Růža. „Je to v každém případě zajímavé, Měsíc je poměrně veliký, takže efekt je unikátní,“ pokračuje. Václav Růža vzpomíná, co ho k pozorování oblohy vlastně přivedlo. „Bylo to na vojně, pozorovali jsme pomocí radarů dva objekty o rychlosti devět tisíc kilometrů. Velké byly tak tři sta metrů. Nahlásili jsme to vedení, v Čáslavi a Pardubicích zvedli letku, ale už jsme se nedozvěděli výsledek,“ poutavě popisuje událost, která ho doslova „přikovala“ k obloze. „Na obloze jsme také pozoroval blížící se světlo, které nebylo kulaté ale hranaté. Jak se objevilo, tak se začalo ztrácet, Bylo to nade mnou a já cítil, jako když mě někdo sleduje, “ popisuje pan Růža další tajemnou scenérii. Další hvězdář pokyvuje hlavou, prostor mezi nebem a Zemí je nevyzpytatelný. Při jasné obloze mohla třicítka lidí na jičínské hvězdárně pozorovat také krásně viditelnou Venuši i Jupiter.

Princip zatmění je jednoduchý. Země i Měsíc jsou osvětlovány Sluncem a protože vrhají stín, občas se zadaří a Měsíc vpluje do zemského stínu, tak jak k tomu došlo v pondělí ráno. Zajímavosti úkazu napomáhá i doprovodný jev, takzvaný superúplněk. Jde o situaci, kdy je Měsíc v úplňku a rovněž je na své eliptické dráze nejblíže Zemi. Na obloze tak více svítí.