Monika Stránská z Nové Paky je první dočasnou pěstounkou v Královéhradeckém kraji.

„Jako pěstounky na trvalou péči jsme se scházely každý měsíc v Hradci Králové. Mám už totiž pět let v péči holčičku. Předávaly jsme si informace, což je pro nás velice důležité, protože naše činnost je specifická. Na Novopacku jsem jako pěstounka jediná, na Jičínsku jsme asi tři. Při jednom setkání nás úřednice z ministerstva seznámila s novelou zákona, která udává, že miminka a děti nebudou umísťovány do ústavů, ale na dočasnou péči do rodin. Protože už jsem měla zkušenosti, tak jsem neváhala a šla jsem do toho. Byla jsem první v kraji," popisuje sled událostí.

Náročná příprava
Podstoupila individuální přípravu. „Byl to takový porod, ale zvládli jsme to a byli jsme zařazeni do celorepublikové evidence. Protože v našem kraji se moc dětí neodkládá, dostali jsme první miminko v lednu 2012. Přivezli mi ho úředníci domů, u mě pobývalo tři měsíce a potom si pro něho přijeli jeho noví rodiče. Za tři měsíce jsem si zase já jela do dětského domova, kde jsem převzala jedenáctiměsíčního chlapečka, kterého si pak vzali příbuzní. Bylo to krásné, zamilovali se do sebe, ihned přeskočila jiskra," vzpomíná Monika Stránská.

Představuji si, jaké musí být vlastní předávání miminka, ke kterému člověk určitě po třech měsících přilne. „Musíte na to být připravena, říct si, že je to tady a teď. Nyní o něho pečuji s láskou, naučím ho mít rád, naučím ho, že jsme tady, když se mu něco přihodí, když mu není dobře, když pláče. Je to takový pocit bezpečí a já to musím naučit i nové rodiče, což je taky důležitá práce. Protože všechno jim musíte vysvětlit, pomoci," podotýká zkušená pěstounka.

Poučuje nás, že dítě mají pěstounky na dočasnou péči minimálně šest týdnů, maximálně jeden rok.
S dalšími pěstounkami jsme se sešli v Domě dětí a mládeže Stonožka. Marcela Jiřičková je asi nejnovější náhradní maminkou. „V pořadu Sama doma jsme zhlédla reportáž, která mě velice zaujala. Tak jsem začala pátrat. Otálela jsem, než jsem to doma vybalila, ale manžel byl úžasný a souhlasil. Tři čtvrtě roku trvalo, než jsme byli schváleni," popisuje své rozhodnutí.

Celému procesu předcházelo vyplňování řady formulářů, návštěva sociální pracovnice, která hovořila s dětmi. „Pak jsme poslali dokumenty na kraj, odkud nás oslovili a pozvali na psychotesty. Po nich nás čekaly pohovory s psychology, teprve potom jsme byli potvrzeni jako pěstouni na přechodnou dobu," přibližuje náročný proces.

Co ale znamená být pěstounem na přechodnou dobu? „Znamená to, že si například vezmete miminko po narození z porodnice a je u pěstounů tak dlouho, než se vyřídí adopce nebo než děti přecházejí do biologické rodiny. My jsme žádali o děti ve věku od narození do šesti let, zatím máme první miminko z porodnice," svěřuje se. Paní Marcela má tři syny z prvního manželství ve věku patnáct, osmnáct a třiadvacet let, manžel má z prvého vztahu dvě dospělé děti, takže zkušenosti jim nechybí.

Úžasný zážitek
„Sama za sebe jsem se toho nebála, celý život pracuji s dětmi, měla jsem spíš obavy z partnera. Co máme malou, je to úžasné. Nyní nás připravují na předání miminka budoucím rodičům. Ale já to zatím nevnímám, mám to v hlavě nastavené, že jsem tu pro tuto chvíli se o malou starat a dát ji maximum, protože to ji v ústavu nikdo nezaručí. Je to ještě větší odpovědnost, než když máte své děti," říká.

Petra Zákravská se rozhodla pro pěstounskou péči poté, co zaslechla informace v rádiu. „Zůstalo mi to v hlavě, a tak jsem si postupně zjišťovala potřebná fakta. „Máme tři děti, 20, 19 a třetímu je osm let. První miminko je u nás už dva měsíce a je to super, je to zajímavé. Máme hodné děťátko," chválí si. Děti si prý na miminko rychle přivykly, jsou rády, i když asi zvláštní bude první předání.