V roce 1988 však již cihelna nefungovala. Zub byl tedy v daném roce zapsán, ale objevení samotné muselo proběhnout mnohem dříve.

Podle přesného popisu z pera dr. Beneše se jedná o spodní stoličku mamuta (Mamuthus primigenius), která se skládá celkem z deseti lamel a její povrch je silně opotřebovaný. Její velikost je úctyhodná a fragment zubu dosahuje šířky 13 centimetrů. Z Jičína se nejedná o ojedinělý pozůstatek mamuta.

Slovo mamut pochází z ruštiny. Z hlediska přírodovědného se jedná o vyhynulý druh chobotnatců, který je příbuzný s dnešními slony. Stejně jako oni žili ve stádech. Hlavním znakem mamuta je dlouhá srst a výrazné kly, které se vyvinuly z řezáků. Mamuti sezónně migrovali na zimní a letní pastviště.

Obyvatelé Evropy

Mamuti žili samozřejmě nejen v oblasti Jičínska. V poslední době ledové osídlili skoro celou severní Evropu. Nejslavnější a nejpočetnější nálezy z České republiky pocházejí z jižní Moravy (Dolní Věstonice, Pavlov), kudy tito osrstění chobotnatci procházeli pravidelně na letní pastviny do Polska. Připomenout lze také nález uloveného mamuta ze Svobodných Dvorů u Hradce Králové.

Mamuti se stali jedním z hlavních zdrojů potravy v gravettienu, kdy je laicky toto období nazýváno také dobou lovců mamutů. Zcela mylný je názor, že tato zvířata byla lovena do velkých jam. V období glaciálu (doby ledové) by bylo fyzicky velice náročné až nemožné hloubit jámu o velikosti i mamutího mláděte. Půda byla totiž trvale zmrzlá a i během léta rozmrzala pouze několik centimetrů směrem dolů.

Lovci využívali spíše přírodních depresí či překážek, kdy ve větší skupině dokázali mamuta zahnat a zabít. I když tvořili mamuti výraznou složku jídelníčku, i díky své velikosti, nebyli jediným zdrojem energie. Významnou roli i v této době hrál stále sběr a lov drobné zvěře.

Jičínské nálezy nemusí být pozůstatky po kořisti lovce mamutů, ale i tak svou přítomností dokazují pohyb těchto vymřelých chobotnatců v našem nejbližším okolí.   Martina Pajerová