Jen dnes už si neříkají Drahuš a Pepo, ale bábino a dědo. Tmavé vlasy jim zbělely, v obličeji přibyly vrásky, postavy se trošku ohnuly pod tíhou více jak osmdesáti křížků, ale rádi se mají stále.

Drahuška a Josef Kyttlerovi z Vrchoviny slaví právě dnes diamantovou svatbu a při té příležitosti se krátce ohlížejí za svým životem.

Paní Drahuška absolvovala stejně jako manžel zemědělskou školu v Lázních Bělohradu. Bydleli naproti sobě v jedné vesnici. Sblížili se v padesátém roce, 27. listopadu 1954 pak v Nové Pace složili slib manželství. Nejdříve bydleli u rodičů paní Drahušky, která se za svobodna jmenovala Čermáková. V roce 1958 se pustili do stavby vlastního domku, kde vychovali dvě děti, syna Josefa a dceru Drahoslavu. Dnes se radují ze čtyř vnoučat a pěti pravnoučat. S jiskrou v očích vzpomínají na společné dovolené, s dětmi vyráželi jak po vlastech českých, tak na Slovensko, do Německa, Maďarska i Jugoslávie.

Pan Josef pracoval ve Velvetě jako seřizovač, věnoval se celý život myslivosti a včelám. Manželka byla nejprve skladnicí v tiskárně, pak přešla do sukárny packé Velvety. Ráda četla, zušlechťovala zahrádku, dnes oba dva rádi luští křížovky.

Hádky a nemluvení se u Kyttlerů nevedou. „Nikdy jsme si neřekli ani křivé slovo. V manželství je potřeba, aby jeden druhému uměl odpouštět, musí tam být láska a tolerance," shodují se oba.

Přišly i těžké chvíle, kdy pan Josef bojoval v hradecké nemocnici o život. „Snad mě držela silná vůle, že chci žít," vzpomíná na svůj devítiměsíční zápas. Bolestí pro oba pak byla nečekaná ztráta syna.

Život plyne dál a dnes jsou rádi, že o ně s láskou pečuje jejich dcera.

K diamantovému svazku přejeme oběma věrným čtenářům Jičínského deníku pevné zdraví a ještě spoustu krásně prožitých společných dnů.