Uprostřed loňského srpna měl rozhodující podíl na záchraně svého strýce, jehož život visel na vlásku. Lukáš pro pomoc sprintoval neznámým lesem půldruhého kilometru. „Bál jsem se, že zabloudím a pro pomoc netrefím," řekl Deníku. O jak členitý terén šlo, svědčí skutečnost, že záchranáři nebyli schopni zkolabovaného muže vlastními silami vynést. Ani posádce vrtulníku se to nepovedlo napoprvé, musela na dvojnásobek prodloužit lano.

Lukáš je trošku tajnůstkář, o svém činu vyprávěl pouze učitelce vidochovské základní školy Ivě Horáčkové. Ta příběh předala místnímu veliteli hasičů Jardovi Hanušovi, který oslovil starostku hasičů Evu Steinerovou v Jičíně. Odtud putoval návrh na celorepublikové ocenění. „Měl jsem velkou trému, klepala se mi kolena," svěřuje se Lukáš se svými pocity z Přibyslavi, kde byl mezi oceněnými nejmladší. A žák třetí třídy začíná vyprávět.

„Vloni v srpnu nám zavolal strejda Pavel, abychom za ním přijeli do Jeseného, že nás sveze lesáckým traktorem. Tahal tam dřevo z probírky. Když jsme tam dorazili, tak jsme si s bráchou Míšou střihli, kdo pojede první. Já vyhrál. Nasedli jsme do traktoru a vyrazili po lesní cestě dolů k řece Kamenici. Když jsme tam po několika odbočeních dojeli, tak mi strejda řekl, abych počkal v traktoru a šel přivázat klády na řetěz. Než to ale stihl udělat, tak jsem viděl, jak padá k zemi. Strašně jsem se lekl, začal na něj křičet strejdo, strejdo. Vylezl jsem z traktoru a on tam pořád ležel. 

„Brečel jsem, měl jsem strach. Bál jsem se o něho a tak jsem utíkal pro pomoc."
Lukáš musel překonat asi kilometr a půl podle vyjetých kolejí. „Když jsme jeli, tak jsem sledoval cestu, stromy, rýhy od klád, tak podle nich jsem běžel. Trochu jsme se bál, že se ztratím. Nakonec jsem doběhl k taťkovi a řekl mu, co se stalo. Ten nás s Míšou posadil do auta a běžel za Pavlem," popisuje události.

Přijela záchranka, ale vzápětí zjistila, že z lesa zkolabovaného muže nedostane. Na pomoc povolali vrtulník. Mezi tím začalo pršet a byla bouřka. Po několika marných přeletech a komunikačních problémech mezi vrtulníkem a záchrankou se podařilo zraněného transportovat. „Po odletu mi pan doktor ze záchranky přinesl plyšovou sovu za to, že jsem byl tak statečný. Taťka mi potom řekl, že měl Pavel záchvat cukrovky, a že jsem mu zachránil život," svěřuje se mladý hasič. „Byl jsem na bráchu hodně pyšnej a dal jsem mu pusu. Luky mi řek, že jsem nejlepší brácha," hodnotí hrdinství Lukáše pětiletý bráška Míša.     (s využitím materiálu Ivo Havlíka)  

Hrdinský čin Lukáše Kouckého
Devítiletý Lukáš Koucký je členem hasičského vrchovinského týmu už tři roky. Baví ho především běhat, učit se nové věci a nocovat ve stanu. Za svůj hrdinský čin převzal v Přibyslavi medaili Za záchranu života, stříbrné hodinky s logem hasičů a diplom. V životě by se chtěl stát profesionálním hasičem nebo pracovat u policie. Také by ho bavila práce se zvířaty. Rodiče jsou na malého zachránce patřičně pyšní.