Autorem výstavy a jejím iniciátorem je Lubomír Fejfar, dlouholetý řidič společnosti BusLine, který v expozici představuje úctyhodnou sbírku exponátů detailně vypovídající o cestování autobusy a o všem, co k tomu patřilo a patří.

Od řidičských uniforem přes fotografie, dokumenty, brašny, jízdní řády nebo razítka až po maličkosti jako jízdenky a kleštičky k jejich proštípnutí.

Odpověděl na několik otázek týkajících se představované expozice.

Mohl byste se blíže představit?
Jmenuji se Lubomír Fejfar, ve firmě ČSAD jsem začal pracovat v roce 1984, skončil jsem po deseti letech v roce 1994. Pět let jsem pak pracoval jako řidič u soukromé firmy a od roku 1999 opět pracuji jako řidič u firmy BusLine, dříve ČSAD Semily. Zaměstnání řidiče autobusu jsem zasvětil téměř celý život, ta práce mě baví, a proto se stala i mým koníčkem a jistou srdeční záležitostí.

Na kterých autobusových linkách vás mohou cestující nejčastěji potkat?
Jezdím svou linku Semily Košťálov Libštát Lomnice nad Popelkou a zpět. Nebo Lomnice nad Popelkou Semily Bělá u Staré Paky, Tample a Svojek a zpět. Když je potřeba, jedu samozřejmě i jinam. Chodím ve 4,30 hodin k autobusu. V 5,05 hodin odjíždím na první jízdu a končím v 17,40 hodin. Mám už pátým rokem přidělen nízkopodlažní autobus SOR.

Odkdy se zajímáte o historii autobusové dopravy? A kdy „uzrál" nápad začít předměty s tím spojené sbírat?
Autobusy se mi vždycky líbily. Zajímala mě práce s lidmi, také proto, že práce řidiče se stala mou celoživotní náplní. Ke zvratu, kdy jsem se rozhodl předměty spojené s MHD na Semilsku sbírat, došlo v červenci 2010. Je to spojeno s příhodou, která se mi v ten den stala. V tomto roce totiž došlo ke změnám v dopravě, a tak jsem proto místo své domácí linky jezdil v okolí Jablonce nad Jizerou a Rokytnice. Odtud se mnou pravidelně jezdila jedna cestující, která mi vyprávěla o svém synovi, který je zapáleným sběratelem předmětů spojených s autobusovou dopravou a má doma uniformy a různé jiné sběratelské kousky. A to byl impuls, abych se i já pokusil vytvořit podobnou sbírku. A pokusil se ho přitom trumfnout a mít nakonec víc historických kousků než on. Všechno, co se mi podařilo shromáždit, je ale spojeno pouze s místní lokalitou Semilska, Lomnicka, Turnovska a Jilemnicka, ale pokrývá i veškeré aktivity, které firma ČSAD Semily mimo zajišťování běžného provozu dělala například technické kontroly vozidel, školicí středisko, pionýrský tábor, sportovní aktivity a podobně

Jak jste jednotlivé předměty do sbírky získával?
Nasbírat všechny tyto věci nebylo vůbec jednoduché. Předměty jsem získával od pracovníků v podniku, oslovoval jsem bývalé zaměstnance firmy, cestující a sháněl vše, co je na výstavě v lomnickém zámku k vidění. Je to ale pouze zlomek toho, co se mi za tu dobu podařilo nashromáždit. Dnes již komunikuji s lidmi přes internet a třeba fotografie dostávám i v elektronické podobě. Protože jsem už tolik let řidičem z povolání, znám spoustu lidí a cestující také sami oslovují mě. Hlásí mi, co kde doma mají, a já se pak ty věci snažím od nich získat. Je možné, že se i návštěvníci lomnické výstavy rozpomenou, že mají doma zajímavé fotografie, dokumenty či jiné předměty, které by stálo za to vystavit. Budu rád, když je přinesou. Samozřejmě, že bych chtěl všem těm, kteří mi pomohli sbírku nashromáždit, poděkovat.

Kolik exponátů vaše sbírka čítá a co vlastně všechno obsahuje?
Nejvíc je v ní samozřejmě fotografií. Lidé mi zapůjčují jejich originály, které oskenuji a hned vracím. Takže fotografie mám uložené v počítači. Poslední stav je přibližně 19 tisíc snímků, obrázků, dokumentů. Dále jsou to odznaky, vlaječky, prostě to, co řidiči nebo průvodčí potřebovali ke své každodenní práci. Vše bude na výstavě k vidění.

Který exponát z ní je nejzajímavější? Kterého sbírkového předmětu si nejvíce ceníte, má pro vás největší hodnotu?
Vážím si každé věci ve sbírce, protože jsou to unikáty, které se dnes se již nedají znovu sehnat. Všechny předměty jsou zajímavé. Možná ty nejstarší… Třeba jedna z prvních uniforem ČSAD Semily šedé barvy ze začátku 50. let minulého století. Cením si ale samozřejmě i všech ostatních artefaktů, které mám uloženy doma ve své pracovní místnosti, ve svém „království".

Máte k nějakému z exponátů osobní vztah?
Asi trochu k té uniformě, kterou jsem nosil od roku 1992-94, ale jinak asi ne.

Co vám ve sbírce ještě chybí, co byste chtěl získat?
Vím o lidech, kteří mají dlouhý zimní kabát, a ten by se mi ve sbírce líbil. Snad někdy… Ale vždycky mne někdo překvapí, když přijde s něčím novým, co třeba vůbec neznám.

Jaké máte se sbírkou další plány?
Na jaře byla představena na výstavě v semilském muzeu, teď na podzim ji uvidí návštěvníci na zámku v Lomnici nad Popelkou. Samozřejmě když bude zájem třeba z Turnova, Jilemnice nebo Rokytnice nad Jizerou, rád ji vystavím i tam. Z dokumentů jsem také sestavil filmové pásmo, které bylo s velkým úspěchem promítnuto v kinech v Lomnici nad Popelkou a v Semilech.

Děkujeme za rozhovor a přejeme výstavě úspěch a to, aby se líbila.
Já také děkuji pořadatelům výstavy a společnosti BusLine navíc za zapůjčení historického autobusu na vyhlídkové nostalgické okružní jízdy Lomnicí v den vernisáže. (zb)