Tito milovníci se o uplynulém víkendu již podeváté sjeli do Jičína, aby zde vzdali poctu Loukotím a řemenům. Právě pod tímto názvem se skrývá setkání majitelů historických vozidel.

Krása stoletá

Mezi pyšně a s láskou vyvedenými „zapomenutými" názvy automobilů na mřížkách chladičů, se skvěla i dodnes známá jména – Ford, Buick či Praga.

Spojovacím znakem všech automobilů bylo to, že byly vyrobeny do roku 1918.

Na jičínském náměstí nepřišli zkrátka ani milci jednostopých vozidel. Převodové řetězy by však na nich člověk hledal marně. „U motocyklů není stanovena horní hranice vzniku, ale musejí být poháněny řemenem. Takže jsme tu měli i stroje z dvacátých let, kdy byl tento pohon ještě využíván," řekl za pořadatele předseda jičínského Veteran Car Clubu Jan Zápotocký s tím, že Valdštejnské náměstí, které za letité trvání akce vidělo přes sto továrních značek, o víkendu zaplnilo na pět desítek automobilů a motocyklů. A kdyby byl mezi návštěvníky i autor dodnes populárního díla Dědeček automobil Adolf Branald, srdce by mu jistě poskočilo radostí nad tím, že se tu opět setká se „svou" laurinkou.

Ostatně motocykl, respektive motocykleta, z mladoboleslavského podniku Laurin a Klement patřila se svým datem vzniku 1901 k nejstarším kusům veteránského setkání. Jejím hrdým vlastníkem je cestovatel a spisovatel Petr Hošťálek, který se strojem přijel z Českých Budějovic. Tentokrát ne však po vlastní ose, kterou má se svými motorkami nejraději.

Filmový pamětník

„Nejsem rád, když je to jenom mrtvé železo. Nejsem příznivcem toho, když se stroj pouze dá na vlek a převeze. Při přesunu po vlastní ose si to člověk více užije a také si na stroj lépe zvykne," řekl Petr Hošťálek s tím, že právě zvyk je u těchto „dědečků" důležitý. V motocyklovém pravěku totiž nebyly tyto stroje unifikované a každý měl své specifické řízení.

A čím je, kromě data výroby, stroj Petra Hošťálka zajímavý? Těch zvláštností je hned několik. Jedná se například o první motocykl vyrobený v Čechách. „Traduje se, že právě tento stroj byl první model, který byl postaven již za účelem motorky. Laurin a Klement šli totiž jinou cestou než ti, kteří se snažili dát motor na klasické kolo. Tady má motor i nádrž svůj oddíl," uvedl motocykletista, jehož stroj má na svou dobu úctyhodných jeden a tři čtvrtě koně a „letí" až osmatřicet kilometrů v hodině.

A že stále jezdí, dosvědčuje i fakt, že na tomto stroji zdolal Petr Hošťálek před dvěma lety trasu Gordon Benettova poháru, tedy ceny o kterou na trase Paříž – Vídeň na začátku minulého století bojovali i „cestující kováři" z „laurinky". „A byla to krása," uvedl muž, který je pyšný i na to, že jeho stroj si zahrál ve filmovém zpracování knihy Dědeček automobil. „Je to originál, který v padesátých letech pro potřeby filmu koupily barrandovské ateliéry a ve filmu skutečně hrál."