Prvním doloženým byl požár z roku 1791, kdy lehlo popelem 18 libuňských stavení.

Červený kohout pak uchvátil Libuň v roce 1840, 1841 (byla tedy pořízena nová stříkačka). Snad největší požár, který zanechal největší škody na obydlí, na majetku i na úrodě, je z roku 1848. Právě tato neštěstí vedla k zakládání sborů.

Založení sboru

Podobně jako na ostatních místech v Čechách dospěli i Libuňští k tomu, že roku 1884 vznikl přičiněním starosty obce Josefa Rutkovského sbor dobrovolných hasičů, který čítal 33 členů a stal se 4. členem župy jičínské.

Stěžejním úkolem hasičů ve všech dobách byla a je záchrana životů ohrožených osob a posléze i jejich majetku. Tomuto poslání jsou věrni dodnes bez ohledu na to, jedná-li se o dobrovolné hasiče či hasiče z povolání.

Přestože jsou v menších městech a obcích dobrovolní hasiči zejména pořadateli a strůjci pravidelných kulturních akcí – plesů, tanečních zábav, divadelních představení – či soutěží, hasičské poslání má stále svou tradici natolik vžitou, že se stále v mnoha rodinách dědí z generace na generaci.

Zřejmě nejvíce reprezentují v současné době sbor sportovní týmy mužů, žen i dětí, které dělají čest nejen SDH Libuň, ale i Obci Libuň, která se snaží tyto aktivity podporovat. V současné době má sbor 56 členů, z čehož je 14 žen a 13 dětí. Nejstarším členem je 87 letý Josef Rýgr, který je příslušníkem sboru už sedmdesát let.

Poděkování patří i dlouholetému starostovi SDH Pavlu Bartoníčkovi a čestnému veliteli Romanu Ševců.

Helena Červová: Myslím, že jsme nezaháleli

Se starostkou Helenou Červou jsme se zamysleli nad současností i budoucností Libuně.

Letos si Libuň připomene řadu výročí, s kterými je spojen i sjezd rodáků. Po jak dlouhé odmlce se uskuteční?
Ano, letošní rok je pro nás velice významný, neboť si připomínáme 130. výročí založení sboru dobrovolných hasičů a dvě stě let školy. Tato význačná výročí jsme spojili se sjezdem rodáků, který se uskuteční po deseti letech.

Helena Červová.Na co všechno chcete rodáky do rodné vísky nalákat?
Už ráno bude v místní sokolovně zahájena výstava obrazů Karla Urbánka, který k nám do Libuně často jezdil. V deset hodin bude vysvěcen prapor a znak obce. Byť je máme už deset let, vysvěceny ještě nebyly. Odhaleny budou pamětní desky na škole a v parku proti škole. No a pak bych chtěla pozvat na odpolední program na hřiště, kde se představí škola, šermíři a hasiči. Na návsi se počítá s výstavou hasičské historické techniky, k večeru zahraje Turnovanka, večer se pak koná taneční zábava, kterou zakončí ohňová šou a ohňostroj.

Někteří se vrátí do vsi po deseti letech. Jak se obec za tento časový úsek změnila?
Myslím, že výrazně. Vloni jsme zahájili rekonstrukci kabin na zdejším sportovním hřišti, máme opravenu hasičskou zbrojnici, márnici a chodníčky na hřbitově. Upravili jsme školní i farskou zahradu, kde se konají různé akce. Ke změnám došlo i ve škole, která má bezbariérový přístup. Na kostele svatého Martina už zase odměřují čas hodiny. Máme nový vodojem na Březce a vodovod v Libunci, bezdrátový rozhlas. Určitě jsme nezaháleli.

Jaký je výhled akcí do budoucna?
Na podzim jsou volby, takže nevíme, co nové zastupitelstvo naplánuje, ale nynější zastupitelé počítají s rekonstrukcí školy, která se v případě nedostatku dětí může přebudovat na domov důchodců. V plánu je celková rekonstrukce fary, výstavba parkoviště a jeviště pro venkovní vystoupení. Také rekonstrukce chodníků v Libuni a silnic v okolních obcích. Dále pak vodovod do Šidlob, což je poslední část, kde vodovod nemáme. Na Kozlenci připravujeme stavbu vodovou pro budoucí rodinné domky. Aktivit máme opravdu dost.

Obcí prochází frekventovaná silnice I/35 a tudíž je dost nebezpečné zdejší komunikaci vůbec přejít. Podnikla obec v této záležitosti nějaké kroky?
Snažili jsme se prosadit další přechod, který nám nebyl bohužel povolen. Ani stávající přechod u školy neodpovídá normám, takže prý můžeme být rádi, že ho tu máme a že není zrušen. Další přechody nemáme tudíž povoleny z důvodu plynulosti dopravy. Na bezpečnost se tu vůbec nehledí, ačkoliv jsme se velice snažili. Nějaké bezpečnostní prvky jsou zahrnuty v projektu na rekonstrukci chodníků, tak uvidíme. Doprava je u nás opravdu zatěžující.

Co byste popřála návštěvníkům slavností?
Především pěkné počasí, a aby si užili všechny aktivity, podívali se do obecních objektů, zavzpomínali si ve škole, popovídali si se svými známými, přáteli a odjížděli od nás s pocitem, že se chtějí do Libuně opět vrátit.

Jakou odhadujete účast?
Byla bych ráda, kdyby tu prošlo od pěti set po tisícovku lidí. Jsme na ně připraveni. Zajištěno bude občerstvení, otevřeny budou tři restaurace, místní šikovné ženy upečou určitě nějaké dobrůtky.

Libuňské škole je dvakrát sto roků

 První zmínka o škole je spojena s rokem 1814. V obci se vyučovalo již dříve, zřejmě okolo roku 1706. Velkého rozkvětu se školství dostalo za působnosti Pátera Antonína Marka, libuňského jemnostpána, který se snažil rozšiřovat vzdělání, ale i vlastenectví a příslušnost k obci. Mezi lety 1809 až 1814 došlo k první snaze postavit školu novou. Stavba vypukla v roce 1814. Kamenná budova byla dokončena v roce 1835, o dva roky později bylo přistavěno poschodí. Za rakousko-pruské války (1866) se škola stala na čas lazaretem pro zraněné vojáky.

Libuňští školáci.V dalším období se tu vystřídalo mnoho desítek i stovek kantorů, ale jak praví libuňské kroniky, byla vždy vedena pevnou rukou. V roce 1940 školu navštěvovalo 147 žáků. Nejhorším obdobím byl rok 2004, kdy do lavic zasedlo 28 dětí. Tehdy zastupitelstvo rozhodlo o zakoupení vícemístného automobilu, který by sloužil pro dopravu dětí a o víkendech by jej využívali místní hasiči.

Letos se zde vzdělává 60 žáků a docházku vykonává v rámci integrace i handicapovaný žák za účasti asistentky. Za posledních deset let se podařilo na budově vyměnit okna, vybavit učebny moderní technikou, za přispění sponzorů zřídit keramickou dílnu, dovybavit školní hřiště a vybudovat rampu pro bezbariérový vstup. Dík patří kolektivu pracovníků školy s ředitelkou Radoslavou Víchovou, která tu působí 36 let. 

Libuň je i důležitou železniční křižovatkou

První písemné zprávy jsou již z roku 1369. V tomto období patřila Libuň pánům z Vartenberka, trosecké vrchnosti. Ke konci 15. století měli panství v držení kostečtí Zajícové z Házemburka, později Šelmberkové a Bibrštejnové. Roku 1559 prodal Kryštof z Lobkovic Trosky Jindřichovi ze Smiřic a od té doby patřily i s Libuní k panství hruboskalskému.

Na začátku 20. století se obec stala důležitou železniční křižovatkou trati Jičín – Turnov a Mladá Boleslav – Stará Paka. Pátého února 1926 zazářila poprvé v Libuni elektrická světla. V roce 1980 byla přivedena vlečka z lomu sklářských písků v Hrdoňovicích. Součástí obce Libuň, která se rozkládá na 1050 ha plochy a žije zde 760 obyvatel, jsou Šidloby, Sv. Petr, Březka, Libunec a Jivany. Rozkládá se na 1050 ha plochy a žije zde 760 obyvatel. V centru obce je kostel sv. Martina, u něhož stojí sochy sv. Jana Nepomuckého, sv. Josefa s Ježíškem a socha P. Antonína Marka – „libuňského jemnostpána".

Sousední fara s velkou zahradou je dnes využívána jako centrum k setkávání občanů. Je zde umístěna Kavánova obrazová galerie. Mezi další památky patří sloup jezuity Burnatia a sloup Nejsvětější Trojice.V obci jsou tři restaurace, pošta, základní škola (první stupeň), obchod s potravinami, obchod se zahradní technikou a několik firem, ve kterých nacházejí zaměstnání nejenom občané Libuně.

Mezi významné osobnosti, které se v obci narodily, žily nebo jsou zde pochovány, patří literární historik Jan Jakubec, akademický malíř František Kaván, Páter Antonín Marek a lékař a politik MUDr. Václav Pařík.

Význačné osobnosti Libuně

František Kaván, akademický malíř

František Kaván.Narodil se 10. 9.1866 ve Víchovské Lhotě
Zemřel 16. 12.1941 v Libuni
Narodil se jako syn chudého chalupníka. Na přímluvu učitele z křížlické školy vystudoval hradecké gymnázium a poté krajinářství na akademii u prof. Mařáka. Je to jeden z našich předních krajinářů. Do Libuně přišel poprvé v roce 1922, ale pak se vrátil zpět na Vysočinu. Po smrti své první ženy Heleny se sbližuje s vdovou po svém příteli profesoru Šírovi paní Pavlou, se kterou uzavírá v roce 1930 sňatek. V tomto roce přichází podruhé do Libuně, kde si zakoupí nový domek. Je to poslední období vývoje jeho tvorby. V roce 1937 se stěhuje do Dolní Kalné, ale o dva roky později se usazuje v Libuni natrvalo. Na prudký zápal plic umírá v zimě 1941, je pohřben na místním hřbitově. Obrazy z jeho pozůstalosti jsou umístěny v Kavánově galerii na libuňské faře.

Antonín Marek.Antonín Marek, libuňský jemnostpán

Narodil se 5. 9.1785 v Turnově
Zemřel 15. 2.1877 v Praze
Narodil se v Turnově v domě „Na Sboře", vystudoval německé gymnázium v Křešově, poté filozofii a litoměřický seminář. Působil jako kaplan, administrátor, farář např. v Rožďalovicích, Tatobitech, Hrubé Skále, Rovensku pod Troskami a roku 1823 přišel do Libuně. Spolupracoval s J. Jungmannem na česko-německém slovníku a sám vytvořil nová, dnes používaná slova. V té době došlo k rozkvětu vzdělanosti v Libuni i okolí. Stal se školním dozorcem a čestným kanovníkem kapituly litoměřické. Rozšířil libuňskou farní knihovnu na 3000 svazků. Byl mecenášem vědy a umění. V Libuni strávil téměř 53 let svého života. V roce 1876 odešel na odpočinek do Prahy, kde v únoru 1877 zemřel. Je pochován na Vyšehradě.

MUDr. Václav Pařík

MUDr. Václav Pařík.Narodil se 8. 2.1839 Libuň čp. 29
Zemřel 9. 12.1901 Třebenice
Narodil se v chalupě čp. 29, byl žákem P. Antonína Marka. Byla mu vštěpována láska k vlasti, ke Slovanstvu. Vystudoval gymnázium v Jičíně, krátce seminář v Praze, poté absolvoval lékařskou fakultu na Karlově univerzitě. Poté působil v Třebenicích, městečku nedaleko Lovosic. Svým vlastenectvím a pílí okouzlil celé město i okolí. Jeho přičiněním vznikla Občanská záložna i Česká beseda. Byl výborným lékařem, lidumilem i vzorným starostou. Pracoval především pro lidi a pro své vysoké pracovní nasazení neměl čas na své zdraví. V důsledku onemocnění srdce zemřel ve věku pouhých 62 let.