Nekomerční filmový projekt je vedený snahou o vyobrazení autenticity života za vlády posledních Přemyslovců. Na vzniku filmu se zásadním způsobem podíleli neherci a poradci z řad českých reenactorů věnujících se období počátku 14. století. Lenka Dajčová, povoláním učitelka a výtvarnice z Přepeří u Mladé Boleslavi o natočení snímku o Elišce Rejčce přemítala už léta.

Co vás přimělo k tomu, že jste se do projektu vrhla sama, bez sebemenších zkušeností?
Eliška Rejčka a poslední Přemyslovci jsou téma, které zajímá spoustu lidí, ale není dostatečně popularizované. Já jsem se tímto tématem začala zabývat v šestnácti letech po přečtení knihy Ludmily Vaňkové. Doufala jsem, že film natočí někdo jiný, což se ovšem nestalo.

Jste úplným nováčkem jak v roli scénáristky tak režisérky?
Ano, režie jsem se ujala poprvé. Vzhledem k tomu, že v tomto oboru nemám žádné zkušenosti, velmi jsem ocenila ochotu manželů Podobských z Jičína film vyrobit. Díky jejich profesionálnímu přístupu a perfektní spolupráci celého týmu vznikl snímek na vysoké úrovni.

Záměr se vám podařilo realizovat za podpory svých známých a kamarádů. Když jste poprvé zhlédla dokončené dílo, jaké ve vás vyvolalo pocity?
Tím, že jsme spolupracovali s Podobskými, kteří natočené sekvence posunuli ještě v celkovém výsledku o hodně výš, jsem nadšená, velice spokojená. Značná část filmu je natočená tak, jak jsem si představovala a nebo ještě lépe.

V obsazených rolích se objevují jen amatérští herci. Jak vznikl tento tým?
Nejdříve jsem obsadila jednu z hlavních rolí, Jindřicha z Lipé, a to na doporučení mé kamarádky Lucie Kunzové Filimonové, která představuje Richenzu vypravěčku. S ní jsem se o všem radila, dala jsem ji přečíst scénář a ona mně doporučila Olivera Szabó. Bylo těžší ho přesvědčit, ale nakonec souhlasil.

Komu jste svěřila roli hlavní hrdinky?
Karolíně Chvojkové, která měla původně hrát Annu Přemyslovnu. Ale protože docházelo k přeobsazení rolí a mně se moc líbila, tak nakonec jsme se domluvily na hlavní roli. Většina herců a poradců pochází z řad českých reenactorů, věnujících se období počátku 14. století. A to i Karolína Chvojková.

Jsou to lidé z vašeho okolí?
Ne, ne, z celé republiky, z Moravy, jižních Čech, Prahy.

Film natočilo a zpracovalo VideoStudio Podobských. I pro ně to byla zcela nová zkušenost. Proč jste si vybrala právě je?
Bylo to na doporučení, hledala jsem někoho, kdo bude ochotný s námi spolupracovat. Viděla jsem ze studia natočený svatební klip, byl úžasný, a tak jsme se sešli.

Neméně důležitou roli v celém projektu hrají finance. Natočení filmu není rozhodně levnou záležitostí, jde o projekty, které se zastavují na milionových částkách.
My jsme se dostali pod milion a pomohli nám hlavně kamarádi. Nejvíc zapálený Stanislav Svoboda. Byl první sponzor, díky němuž jsme mohli začít. Navíc nám vyhledal další donátory. A protože ho hraní baví a zajímá se o středověk, zahrál si ve filmu roli pražského biskupa. Také nám hodně pomohla crowdfundingová kampaň, kde jsme získali hodně peněz. A co je podstatné, nikdo z herců nebral honorář. Díky tomu jsme obrovským způsobem ponížili náklady.

Film se natáčel dva roky, hodně scén pochází z malebného hradu Kost. Kam jste ještě s herci zavítali?
Královna Eliška Rejčka žila v Praze a Hradci Králové. Náš děj se ale odehrává především na Kosti, tvrzi Malešov, ve skanzenu Řepora a kostele v Dražicích.

Točila jste svůj první film. To chce rozhodně odvahu a sebedůvěru pustit se do tak náročné práce?
Hned vás přeruším, byl to můj první a jediný film, byl to projekt, který vyplynul ze životního vývoje.

Když se ohlédnete zpět, co pro vás bylo nejnáročnější?
Film jsem chtěla natáčet pro radost všem, ale chvílemi jsem zjišťovala, že někteří z práce radost neměli, že to pro ně bylo stresující a mrzí mě, že jsem nedokázala být těmto lidem oporou, dobrým psychologem. Cítili se nedoceněni, nebyli spokojeni s mým výkonem. Mám pocit, že jsem všem pořádně nepoděkovala, to je moje bolest.

Jste zároveň autorkou celého scénáře, jak jste na něm dlouho pracovala?
S přestávkami vznikal pět let.

Kdy jste dospěla k rozhodnutí, že scénáři vdechnete život?
To bylo v roce 2017 po dohodě s manželem. Byl první, kdo scénář četl a slíbil mně svoji podporu.

Čím vás oslovil osud Elišky Rejčky?
Je to žena, která měla neuvěřitelně zajímavý osud. Žila svobodným až skandálním způsobem. Měla i více partnerů, byla krásná, inteligentní. Nejen mne její příběh oslovil, ale i spoustu dalších žen. Navíc kniha paní Vaňkové, Žena pro třetího krále, je nádherně napsaná. To byla moje inspirace.

Držela jste se při filmování knižního příběhu?
To bych neřekla, paní Vaňková píše beletristicky, historická fakta jsou zde mnohdy zkreslená. Ale prvním impulsem pro mě tato kniha určitě byla. My jsme se opravdu zaměřili na to ukázat středověk takový, jaký byl. Kostýmy jsou dobové, hudba také, natáčení bylo hlídané historiky, takže se tu napravují určité chyby, které prezentují hollywoodské filmy o středověku.

Jaký bude další osud Richenzy?
Film má mnoho fanoušků i v zahraničí, bude proto vybaven i titulky v angličtině, němčině, polštině a francouzštině. Plánujeme ho uvést v dalších kinech v rámci ČR i v zahraničí, distribuovat do škol jako vzdělávací pomůcku a zveřejnit na internetu.

Závěrem jsme položili několik otázek i spolutvůrcům Richenzy, manželům Podobským.

Váš první projekt takového rázu, říkali jste, že jste si sáhli na dno, přeci jenom ale zkušenosti máte dlouholeté. Co vás při této práci překvapilo, co pro vás bylo nejnáročnější?
Ano, byl to náš první projekt takového formátu. Právě o to víc jsme k němu přistupovali s respektem a ještě větší pokorou. Díky charakteru projektu jsme hodně předvídali, a proto jsme se snažili být vždycky na všechno dostatečně připraveni. Počítali jsme takřka se vším, třeba i s tím, že to nezvládneme. I takové myšlenky se nám honily hlavou. Očekávali jsme tedy vše a nic nás asi úplně nepřekvapilo. Nejnáročnější bylo samozřejmě splnit náš samotný úkol. Za daných podmínek a daného času vydat ze sebe maximální výkon, aby konečný výsledek byl pro nás alespoň uspokojivý a nestyděli se ho prezentovat veřejnosti.

Jaká byla spolupráce s amatérskými herci i režisérkou?
Rozdíl ve spolupráci na amatérské a profesionální úrovni je samozřejmě při takovém projektu markantní. Je to zkrátka větší dřina pro všechny! Musíme ale smeknout před všemi, a to skutečně do jednoho človíčka před všemi, s jakým nasazením, elánem a pečlivou přípravou k projektu přistupovali. Všichni mají náš obdiv! Některé výkony se blížily až k profesionálním.

Šli byste do toho znovu?
Během natáčení a postprodukce jsme párkrát řekli „už nikdy“. Ale jak se říká „odříkaného chleba – největší krajíc“. A tak v tuto chvíli říkáme, že bychom do toho šli znovu. Nechceme prozatím nic prozrazovat, ale už brzy začneme pracovat na dalším filmovém projektu, tentokrát již ve spolupráci s profesionály. Moc se těšíme!