Pětice muzikantů vyhrávala smuteční písně, zatímco ke kostelu proudily davy černě oděných smutečních hostů s květinami a věnci. Přesně ve dvanáct hodin se otevřely dveře chrámu a za farářem sloužícím smuteční tryznu vstoupili účastníci pohřbu, kteří k rakvi s ostatky hostinského pokládali kytice.
„Loučíme se s obyčejným mužem a hlavně kamarádem. Každému svíčka života dohoří jindy a právě nyní dohořela svíčka života pro Jaroslava Vohradníka,“ prohlásil ve svém slově obřadník, který poznamenal, že Vohradník společně s manželkou Zdenou připravili do života tři děti.

S hostinským Prďolou, jak mu všichni říkali, se přišel rozloučit také jeden z jeho kamarádů Jindřich Kolda, který s ním u piva a dobrého tataráku proseděl nejednu hodinu. „Rodina bude jistě vzpomínat na štěstí, které Jaroslav prožíval mezi svými kaktusy, se svými psy či jako houbař, který se vracel z lesa s rozesmátou tváří a s košíkem plným hub. Pro nás ostatní bude Jaroslav vždy Prďola, který po více než třicet pět let šířil okolo sebe veselí. Proto ani vzpomínka na něj nemůže být smutná,“ řekl Kolda.

Kněz ve svém závěrečném slově ještě připomenul vlastní Vohradníkova slova, která se stala součástí parte visícího na okně hostince U Prďoly, a která jako kdyby předznamenávala neblahý osud. „Loučím se s vámi, moji milí, ani stisk ruky vám již nemohu dát. Nadešel čas, odešly síly, loučím se s každým, kdo měl mě rád.“

Po skončení smutečního obřadu byla rakev s Jaroslavem Vohradníkem vynesena z kostela, uložena do pohřebního vozu a před chrámem se s ním naposledy rozloučili členové rodiny i všichni účastníci pohřbu.

V hostinci U Prďoly se uskutečnilo rozloučení v kruhu rodinném, včera dostala tuto možnost veřejnost. (Hynek Šnajdar)