Jejich čtyři mláďata, ještě v prachovém peří a tedy neschopná samostatného života, byla převezena do Záchranné stanice v Libštátě. Dvě byla po dokrmení vypuštěna do volné přírody, jedno uhynulo a jedno zůstalo jako handicapované v trvalé péči člověka.

Starý pár byl preparován a to do stavu tzv. balek, kdy zvíře není upraveno do podoby blízké životu, jako je například stojící, ležící, ale s nohami nataženými dozadu a krkem dopředu. V této podobě se uchovávají zvířata v muzejních sbírkách pro další vědecké bádání, příp. je možné později makropreparát upravit do stavu vhodného pro vystavení v expozici.

Labuť velká je sněhobíle zbarvený pták s červeným zobákem o průměrné hmotnosti 9 (samice) a 12 (samec) kilogramů. Mláďata jsou šedohnědá s tmavošedým zobákem.

Původním prostředím labutí byly bažinaté tundry s jezírky. U nás je poměrně hojně k zastižení na rybnících a řekách. Hlavní potravou labutí je tráva, vodní rostliny a v menší míře i vodní hmyz. Labutě staví velká hnízda z rostlinného materiálu, a to jak na vodě, tak na souši. Samice snáší průměrně 5 vajec, o mláďata se starají oba rodiče. Páry labutí jsou trvalé, po úhynu jednoho z páru si ale druhý velmi rychle nalezne nového partnera. Někteří jedinci dokonce mění partnera i za života původního druha, takže věrnost labutí je lidmi velmi přeceňována.

V případě labutí ze sbírky RMaG v Jičíně si musíme klást otázku, co bylo důvodem jejich úhynu. Mohla to být otrava, ale v kontextu s loňským případem úhynu labutí na rybníku Šibeňák se domnívám, že to mohlo být i přikrmováním nevhodnou potravou. Labutě na Šibeňáku totiž uhynuly z důvodu akutního střevního kataru způsobeného krmením čerstvým pečivem.

Raději nepřikrmovat

Právě přikrmování vodního ptactva je velice rozšířené a velice škodlivé, a to hned z několika důvodů. Především mláďata labutí a kachen přijímají nevhodnou potravu, která jim nedodá důležité látky pro správný růst a nenaučí se tu správnou potravu hledat, např. pást se na trávě. Dále nevhodná potrava, navíc ve velkém množství, může způsobit onemocnění a smrt dospělých zvířat. Velký kus vodou nasáklého rohlíku může zabít zvíře i přímo, je dokladován případ, kdy se labutí mládě udusilo přímo před zraky svých krmičů.

Labutě obklopené dostatkem potravy od lidí zůstávají na podzim dlouho na rybnících a neodlétají na nezamrzající tekoucí řeky. Při příchodu prudkého ochlazení pak labuť může skutečně přimrznout a její záchrana je zbytečně finančně i fyzicky náročná. A konečně přikrmování vede i ke zbytečnému ochočování zvířat. Vždyť ne každý člověk se k nim přibližuje s dobrými úmysly.

Procházky s dětmi do přírody jsou zajisté chvályhodné, pro přírodu samu je však důležitější naučit se jen dívat a zbytečně nezasahovat.
Petra Zíková