Pro náš ročník 1937 to znamenalo, že jsme před prázdninami ukončili povinnou školní docházku a nyní jsme měli nastoupit do nové školy nebo učňovského poměru. Já jsem byl jedním z těch, kteří dostali během prázdnin vyrozumění z ředitelství Lepařova gymnázia, že jsem přijat do 1. ročníku této střední školy. Čekalo nás seznamování s novými spolužačkami a spolužáky a s docela novými, nám neznámými, kantory. To jsme ovšem netušili, že ten začátek bude ještě zpestřen „velkou událostí", která se v Jičíně připravovala.
Chystala se pompézní oslava odhalení sochy velkého Josifa Vissarionoviče Stalina. Bylo rozhodnuto, že bude postaven na místě, kde před 2. světovou válkou stávala socha Karla Havlíčka Borovského, která byla v době protektorátní „uklizena" do malého parčíku u kasáren, kde stojí doposud.
To znamenalo, že vůdce světového proletariátu bude „zdobit" Jičín na začátku Valdštejnova lipového stromořadí. Aby náš velký přítel byl náležitě oslaven, byl připravován velkolepý program, do kterého jsme byli právě zapojeni také my, studenti gymnázia a průmyslové školy. A tak jsme oblékli divadelní kostýmy, obleky typické pro 19. století, dobu našeho národního obrození. Někdo se stal měšťanem, někdo vesničanem, jiný příslušníkem studentské legie, někdo řemeslníkem či žebrákem. A tak se studující mládež převtělila do dam v krinolínách i národních krojích, do mužů řemesla i pánů v cylindrech.
close
info
Zdroj: Milan Finke
zoom_in
Samozřejmě, vše se nejdříve dlouho předem nacvičovalo, a to v době vyučovací. Jako živé obrazy z dějin českého národa jsme nejdříve pochodovali ulicemi města a potom defilovali pod přísným pohledem maršála z hořického pískovce. Zadní průčelí posledního domu, který v té době uzavíral řadu v Revoluční ulici, bylo vyšňořeno velkými písmeny napsaným veršem z velké poemy Zpívám zpěv míru Vítězslava Nezvala: „Až všechno nepřátelství pomine, pak naše, v slunci narozené děti, Vám budou žehnat – Staline". Pochopitelně nechyběli řečníci. Československý ministr vnitra Václav Nosek a sovětský velvyslanec Bogomolov.
PERLIČKY Z ARCHIVU
Pro dokreslení oné doby uvádím ještě pár „perliček", faktů, které jsem nalezl ve Státním okresním archivu v Jičíně:
Byly vydány Směrnice pro vedoucí kampaně k odhalení pomníku J. V. Stalina v Jičíně na obcích. Z nich cituji:
Soudruzi! Dne 21. září 1952 bude významným svátkem celého našeho okresu. Za široké spolupráce našich pracujících jsme se v letošním roce hodně přiblížili k socialismu. Dosahujeme velkých úspěchů při výstavbě našeho státu, při zajišťování blahobytu a šťastné budoucnosti pro všechny poctivé příslušníky našeho národa.
(Malá poznámka k tomu, jak jsme se přiblížili k té době blahobytu. V kronice města Jičína v zápisu kronikáře, dlužno říci odvážného, z jara roku 1953 se dočítáme mimo jiné: Prodejna koňského zboží je předmětem mimořádného zájmu. Je málo másla, sádlo škvařené, vepřové jen pro nemocné. Nedostatek pražené kávy a hrubé volné mouky. Fronty na volný cukr, asi jenom 30 kg v obchodech." Dále kronikář uvádí: Trvají fronty na cukr, citrony a na vše, co jako exotikum se vyskytne. Vyvstávají bláhové zmatkové vlny, že ještě to či ono nebude, a tak například 13. března skoupena všechna Melta. Vyprodány i velmi staré zásoby, také všechna sůl.)
Za to, že jsme nezahynuli pod nacistickým terorem, za to, že dnes můžeme budovat naši krásnou vlast, za náš život vděčíme našemu učiteli a největšímu příteli soudruhu J. V. Stalinovi. Dne 21. září odhalíme u vědomí toho a s neskonalou láskou a vděčností J. V. Stalinovi v Jičíně pomník, který navždy bude hlásat, že my pracující Jičínska nikdy nezapomeneme na největšího bojovníka za mír a štěstí pracujících.
SMĚRNICE A NAŘÍZENÍ
Další text směrnic se již věnuje konkrétním krokům, které je proto nutné udělat, a úkolům, které je nutné splnit. Nejdříve musely být ustaveny příslušné komise a dále ustaveny agitační dvojice, které měly jako hlavní úkol „…dále prohloubit přátelství našeho lidu k Sovětskému svazu a znovu vysvětlovat pracujícím nesmírný význam boje a vítězství Rudé armády nad fašisty, nesmírný význam učení Lenina a Stalina pro lidstvo" atd. atd. Agitační dvojice dostaly úkoly konkrétní: do 17. září navštívit všechny pracující v jejich domovech, získat je k ještě aktivnějšímu a cílevědomějšímu boji za mír, aby pomohli při přípravách a pozvali na manifestaci do Jičína všechny své známé a aby přispěli u příležitosti odhalení pomníku J. V. Stalinovi v Jičíně na úhradu výloh s tím spojených a na rozvinutí další kulturní a masově politické práce v našem okrese peněžitým darem.
A na závěr několik „socialistických" závazků k uctění J. V. Stalina zaznamenaných na cyklostylovaném formuláři:
Jednotné zemědělské družstvo Čejkovice:
Pravděpodobná účast: 35
Zhotovíme do průvodu hesel a standart: 2
Poneseme obrazů: 4
Jako závazek kolektivů i jednotlivců vyhlásíme:
1. Vyčistíme svou obec od zpátečníků
2. Dodáme 15 q vepřového masa.
To je tedy drobný střípek jičínské historie starý čtyřiašedesát roků.
Konečně pak mohu také já dnes s hrdostí prohlásit: Osobně jsem tenkrát přispěl ke slavnostnímu odhalení Stalina (a to o čtyři roky dříve než to udělal N. S. Chruščov) tím, že jsem se zhostil role žebráka, typické postavy zbídačovaného proletariátu, kterého jsem v duchu socialistického realismu předvedl ve slavnostním průvodu nadšenému jičínskému obyvatelstvu.
Vilém Hofman, tenkrát student 1. ročníku Lepařova gymnázia a příležitostný „žebrák"
(Prameny a poděkování za pomoc a rady: Evě Bílkové ze SOkA v Jičíně a Ivanu Matějkovi za poskytnutí fotografií, jejichž autorem je Milan Finke)
