V květnu letošního roku proběhnou v České republice a poté v dalších sedmadvaceti zemích Evropské unie volby do evropského parlamentu. Já určitě kandidovat nemohu, ale kdybych tuto možnost měla, určitě bych jí využila a alespoň bych se seznámila s prací europoslankyně.

Být zástupcem své země v evropském parlamentu musí být skvělé. Můžete toho spoustu změnit a udělat svět mnohem lepším. Vím, že tak jednoduché to není. Europarlament není žádný holubník a veškerá rozhodnutí se musí předem schválit – nestačí pouze podat návrh. Europoslanci musí přesvědčovat své kolegy (všech sedm set padesát jedna členů evropského parlamentu).

Europoslanci bojují za názory svých zemí, chtějí lepší život pro občany svých zemí, ale také pro občany celého světa. Mír a klid na světě je jeden z hlavních cílů Evropské unie. Kdybych dostala možnost být na chvíli europoslankyní, nejvíce bych se zaměřila na pomoc rozvojovým zemím. Je hrozné v jakých životních podmínkách zde lidé žijí. A ještě horší je to, že nemohou nic dělat. Obyčejní obyvatelé rozvojových zemí nemají jiné možnosti než bojovat o své holé životy a čekat na pomoc.

Neoprávněné stížnosti

Mnoho lidí, kteří žijí v Evropě, jsou nespokojení a stále si stěžují na svůj hrozný život. Přitom většina z nich má alespoň nějaké peníze, střechu nad hlavou a pitnou vodu. Lidé žijící v zemích Evropy si mohou dojít k lékaři, který jim napíše léky. Lidé v Africe a v jiných rozvojových zemích nemají většinou nic z tohoto přepychu, který máme my v Evropě. Obyvatelé afrických států, jako je Angola, Čad, Guinea a mnoho dalších, musí pro pitnou vodu chodit třeba až dvacet kilometrů několikrát denně, aby neumřeli žízní.

Většina těchto obyvatel musí pracovat od východu až po západ slunce. Děti nechodí do školy, a když jim je to umožněno, chodí dlouhou cestu. Za mnohé školy v Africe můžeme děkovat Evropské unii, ale stále jich není tolik, aby všechny africké děti mohly studovat. Dalším problémem rozvojových zemí je nemocnost a úmrtnost velmi mladých lidí. V rozvojových zemích není rozvinut zdravotnický systém. Není zde dostatek nemocnic a zdravotnických zařízení.

Lidé žijící v osadách se do měst s nemocnicemi velmi těžko dostávají. Určitě bych jako europoslankyně bojovala za větší dostupnost léků a zdravotnických potřeb pro lidi z odlehlých částí. Z peněz Evropské unie by se mohly stavět polní nemocnice a léky potřebné na léčbu těžkých nemocí.

Státy, které jsou členy Evropské unie, rozvojovým zemím pomáhají. Rozhodně to není malá pomoc. Finanční pomoc by mohla být větší, kdyby poslanci jednotlivých států posílali alespoň část svého platu do Afriky. Kdybych se já stala europoslankyní, určitě bych část svého platu posílala. Nenávidím pohled na malá vyzáblá tělíčka afrických dětí, které umírají ještě dříve, než se narodí. Jsou nevinná zrovna tak jako všechny děti na světě – zaslouží si alespoň trochu příznivých podmínek pro své krátké životy.

Druhá věc je to, zda by toto všechno bylo možné. V dnešním světě bohužel nestačí jen chtít, prostředky pro uskutečnění snů jsou velmi důležité a nutné. Bez nich to nejde!