Kostel postavili v 17. století věřící ve Smerčné. Interiér kostelíku je zdoben pozdně gotickými sochami světců a je zde také umístěn nádherný bohatě vyřezávaný oltář z konce 17. století.

Památka je v soukromých rukou rodiny Kretschmerových, nyní o ni pečuje vnuk sběratele Adam Kretschmer. Kostelík má svého správce, který vás na požádání provede dřevěnou stavbou s nepopsatelnou atmosférou.

Jak je pro soukromníka složité sehnat na opravu dřevěné památky dotační peníze, s tím má Adam Kretschmer bohaté zkušenosti.

„Stejně jako v jiných případech, kdy památku vlastní soukromník, je získání peněz oproti památkám ve vlastnictví státu složité. Ministerstvo kultury má na své památky v rozpočtu vyhrazeno přes dvě miliardy korun. Na Novou Paku to vychází ročně mezi 400 až 450 tisíci. Peněz proto není příliš,“ konstatuje.

V současné době probíhá renovace podlahy v kněžišti a Babinci, první od instalace kostelíku v roce 1929.

Tehdejší zákony umožňovaly památku „upravit“, proto má stavba poněkud jiný tvar než měla na Podkarpatské Rusi. Stejně tak podlaha nebyla původní, ale byla zhotovena místním tesařským stavitelem. Adam Kretschmer vysvětluje, že ji tehdy ukládali do asfaltu jak bylo běžné, a proto paradoxně uhnila dříve, jelikož vlhkost nemohla procházet podlahou.

Veškeré kroky konzultuje vlastník kostelíka s památkáři a jejich vyjádření je podmínkou nejen pro získání dotace. Jejich postřehy jsou pro probíhající opravy cenné.

„Problémem pro památky tohoto druhu je, že je neslušné vybírat vstupné. Kostelík je vysvěcený, a proto opravy a údržbu můžu financovat buď z vlastních zdrojů, nebo z dotací. Snad se nám ale podaří najít nějaké řešení s krajem, který pokud by chtěl, může účinně zafinancovat podobné projekty,“ míní Kretschmer. Že to jde ukazuje příklad Magistrátu Hradce Králové, který do opravy svého dřevěného kostelíku investoval okolo dvaceti milionů korun.

Kostelík si vyžaduje další zásah, trámy na některých místech viditelně ohrožuje červotoč.

„Bohužel po převozu si můj děda kostelík příliš neužil. Sloužil mu jako galerie českého gotického a barokního umění, tudíž na průběžné opravy nedošlo,“ pokračuje Kretschmer.

V době před rokem 1989 byla v sedmdesátých letech vyměněna šindelová střecha. Bohužel za smrkové šindele, které mají životnost asi čtyřicet let. Pokud se podaří získat finance, vlastník by rád realizoval restaurování ikonostasu, a to jak malířských prací, tak truhlářských prvků, dále opravy tesařských prvků (podloubí), ošetření trámů případně výměnu některých trámů a výměnu či přeložení šindelů.

Kostelík získala rodina zpět do vlastnictví po Sametové revoluci. Do té doby bylo v péči zdejšího muzea.

Přesto nashromážděno prý bylo dost problémů z předchozí doby. Například při samotném sestavení v roce 1929 si stavební úřad vymínil, že budova musí být zpevněna ocelovými táhly. Na těch se však kondenzuje vlhkost. Výměna střechy za nepříliš trvanlivý materiál také stavbě nepřispěla.

„Samotný kostelík měl štěstí, že byl pro svou malebnost oblíben a tak nemohu hovořit o nějakém fatálním zanedbání. Možná to bylo paradoxně tím, že nebyl vnímán jako klasický kostel, ale jako jisté památkové kuriozum, a to ho zachránilo,“ domnívá se Adam Kretschmer.

Návštěvníci výstavy mohli pozorovat talentované mladé zahradníky a zahradnice při tvorbě květinových aranží.
Kopidlenský kvítek inspiruje již dvacet pět let