Přišlo lidí devatenáct. Někteří po promítání odešli. Zbylí natankovali a poseděli. Součástí židovské škily je bar, zásobený tím nejdůležitějším, včetně zakousnutí. Limonáda, myslím že ze šalvěje měla zajímavou chuť.

To je ono. Zážitek filmový je potřeba probrat. Říct si k tomu svoje a poslechnout si jak to vidí jiní. Ale hlavní je, jak každé takové promítání otvírá další a další témata. Vždyť jsme se dostali až k Ukrajincům v Jičíně a k jejich bohoslužbám v kostele Panny Marie de Sale u hřbitova. O tom ale později.

Debata skončila v půl desáté a vůbec nešlo jen o vzpomínky na smutný rok. Otevřené souvislosti vedly k otázce, jak konají media v informování. Dostali jsme se k důležitosti orální historie. Padla otázka, zda a jak moc se o novodobou historii zajímají žáci a studenti. Co se dovídají ve škole. Zvát pamětníky? Umí oni dění podat správně didakticky?

Osmnáctého října dojde na film Milda. Portrét vrcholného komunistického představitele. Pořadatelky Bára a Monika by rády pozvaly pravověrného komunistu.   proChor