Nedělní první kilometry Španělskem přinesly karambol. Co se stalo?

Když jsem sjížděl v zatáčce, nevšiml jsem si naplaveného písku. Bylo to v poledne, takže se zrovna střídal stín a světlo, navíc jsem se zrovna držel za časovkářská řidítka, na kterých nejsou žádné brzdy a kolo se hůř ovládá. Ve velké rychlosti jsem na tom písku uklouzl.

Zranil jste se?

Teď už jsem na tom docela dobře, mám naraženiny a odřenou ruku a bok. Musel jsem kvůli tomu do místní nemocnice, kde mi to ošetřili, dali mi kupu náplastí a instrukce, jak si to mám sám převázat. Včera jsem s tím byl poprvé ve sprše a snad dobrý. Abych nechytl infekci, dostal jsem i antibiotika, ale doufám, že na ně nedojde. Nechci je brát během závodu.

Jeden z nejdelších cyklistických závodů na světě odstartoval o půlnoci z neděle na pondělí. Svou účastí novopacký cyklista podpoří organizaci Sportem proti bariérám a Jindříška s Lilli, kteří se už v útlém věku potýkají se závažnými postiženími.
Čeká ho přes 7 tisíc kilometrů v sedle. Ultramaratonem podpoří postižené děti

Pád ale poznamenal i vaše kolo…

Ano, mám prasklé řidítko. Podařilo se mi to opravit a můžu jet dál. Organizátor ale chce, abych si řidítka nechal vyměnit. Tlačí na mě a já mám pocit, že mi hází klacky pod nohy. Znamenalo by to velké zdržení a přišel bych nejspíš o svou pozici v závodě. Jsem právě na španělském venkově a nevím, jestli by tu někdo dokázal takovou výměnu provést. Takže bych si nejspíš musel vzít taxík a dojet do většího města. Není to poprvé, co na mě organizátoři vyvíjí tlak. Dozvěděl jsem se to asi před hodinou a momentálně prožívám psychicky nejnáročnější momenty závodu.

Tohle není první drama, které při závodě řešíte?

Největší drama už bylo. Ještě jsme to nezveřejnili, ale jak se začaly objevovat moje fotky od Tadeáše, ostatní závodníci a organizátoři nevěřili, že jedu bez podpory, a chtěli mě diskvalifikovat. V podmínkách závodu stojí, že s námi nesmí jet žádné doprovodné vozidlo. Přijal jsem to a dodržuji daná pravidla. Tadeáš s Gabi, kteří momentálně na dovolené projíždí Evropu, si na mě na trase občas počkají u cesty a fotí mě. Nikdy by mě ale nenapadlo říct si jim třeba jen o pití. Nakonec se mi to podařilo vysvětlit organizátorům, ale teď si musím dávat velký pozor. Fotím už jen já, aby nevznikly další řeči.

O tom, že cesta z nejsevernějšího do nejjižnějšího bodu Evropy kromě rásných výhledů obnáší také strasti a bolest Dan denně informuje fanoušky na sociálních sítích.
Dupej jako Polman! Borec z Nové Paky jede 7400 km dlouhý závod, je první

Čekal jste, že se vyskytnou při závodě takové komplikace?

Vůbec ne. Nenapadlo by mě, že tohle budu muset řešit. Myslel jsem, že nás na startu vypustí a nechají nás jet závod podle pravidel a budou věřit, že je dodržujeme. Kdyby mě teď diskvalifikovali, byla by to pro mě katastrofa. Trasu bych dojel tak jako tak, ale nebýt na listině výsledků po tom, co jsem pro svou účast obětoval energii, sílu a peníze, to bych nesl těžko.

Jaké byly naopak dosud nejlepší momenty závodu?

Krásných momentů bylo a stále je hodně. Třeba Češi, kteří si na mě počkají na trase v zahraničí. Když jsem projížděl Českem, čekal jsem to. Bylo skvělé vidět fanoušky a své blízké a rodinu, jak mě podporují. Ale když ve Francii u silnice najednou někdo volá česky a vytahuje transparent "Dando, šlapej", je to skvělý pocit.

Jeden z nejdelších cyklistických závodů na světě odstartoval o půlnoci z neděle na pondělí. Svou účastí novopacký cyklista podpoří organizaci Sportem proti bariérám a Jindříška s Lilli, kteří se už v útlém věku potýkají se závažnými postiženími.
Čeká ho přes 7 tisíc kilometrů v sedle. Ultramaratonem podpoří postižené děti

Dalším highlightem závodu je všudypřítomná příroda. Věděl jsem, že je Evropa krásná, ale vůbec bych nečekal, že budu cestou objevovat tolik nádherných míst.

A hrozně moc si vážím podpory, kterou mám doma a u fanoušků. Manželka mě pravidelně informuje o tom, jak mi lidi doma fandí a jak přibývají peníze na dobročinném transparentním účtu. Je to nejlepší věc, co se mi v životě stala.