Novopacká Základní škola v Komenského ulici pulsuje životem od roku 1905, a tak si v pátek a v sobotu připomněla své stodesáté narozeniny.

Historie školy
Budova byla stavěna v letech 1903 – 1905 podle plánů pražského architekta Václava Pasovského, náklady na výstavbu činily necelých 424 000 korun. Stavbu „účelné a vkusné budovy sloužící městu ku cti" prováděl F. Holeček z Jičína.
Průčelí bylo zdobeno reliéfy M.J. Husa a J.A. Komenského.
Pod reliéfy byly nápisy „Vědou ku pravdě, pravdou ku svobodě" a „Vzdělání – základ blaha lidského". Prvním ředitelem školy byl Josef Novák.

 V pátek měla veřejnost možnost podívat se do hodin matematiky, chemie, českého jazyka, prožít s žáky napjaté chvíle testů, zkoušení, prověrek, vyslechnout útržky rozhovorů a sledovat i hurónský úprk z vyučování.

V sobotu se uskutečnilo slavnostní zahájení, při kterém účinkoval zdejší pěvecký sbor, vystoupily děti s divadelním představením, cvičenci i recitátoři. Milé setkání zakončili country zpěváčci s učitelkou Janou Komárkovou. V úvodním proslovu ředitel školy Milan Schlögl připomněl, že škola není jen o vyučování. „Patří sem i druhá tvář, a to zábava, sport a tvůrčí činnost. Až toto spojení vytváří ze školy onu Komenského dílnu lidskosti," pronesl současný šéf vzdělávacího institutu. Jeho stavbu vedl podle návrhu architekta Václava Pacovského v letech 1903 až 1905 František Holeček z Jičína.

Zatěžkávací zkouškou prošla škola za druhé světové války, kdy byla zakázána výuka dějepisu a němčina se tu vyučovala sedm hodin týdně. V lednu 1945 se stal z ústavu válečný lazaret. Některé význačné milníky školy byly zaznamenány na informačních listech, které byly umístěny na chodbách školy a hosté si je mohli prohlédnout. „Mnoho se za poslední roky změnilo, zmodernizovalo. Žáci ale určitě i dnes mají pocit, že se učí něco, co nebudou potřebovat. Ale mají to, co neměli jejich předchůdci, svobodu volby," připomněl Milan Schlögl. 

„Při příležitosti jubilea jsem si uvědomil, že zde nevisí klasický školní zvonek, a tak si pověsíme ke dveřím symbol, a to keramický zvon. Ať tedy tento zvon slouží škole k symbolickému zahájení nových školních roků z další stodesítky a ať je zároveň zvonem deváťáků, kteří po obdržení posledního vysvědčení uslyší i poslední zvonění," zakončil své vystoupení Milan Schlögl.

To už se třídy a chodby zaplnily návštěvníky. „Bylo to tady dobrý, ze školy jsem odešla v roce 1983. Za tu dobu se budova určitě zmodernizovala, rozšířila o spoustu specializovaných učeben a bohužel už odešla spousta učitelů, které tu postrádám," svěřila nám bývalá žákyně Štěpánka Knapová.

Současný žák páté třídy Filip Zamlar má jasno. „Tahle škola je dobrá, záleží na učitelích. Teď máme paní učitelku Slámovou, ta je vynikající, dobrá je paní učitelka Kulhánková i pan Macák. Vybavení školy je taky dobrý," pochvaluje si Filip. Nemá připomínky ani k jídelně, jen prý nechápe, proč vaří polévky, když je prý stejně nikdo nejí. Jeho třídní kolega Jan Bek má rád tělocvik i angličtinu, chválí si školu i kolektiv.

Vybavení školy i nové posilovací stroje si přišla prohlédnout šestaosmdesátiletá tělocvikářka Svatava Krsková, která tu vyučovala sedmnáct let. Všechno se změnilo, zmodernizovalo, ale je to moc fajn, je vidět, že se o školu dobře starají," konstatuje. Na své školní léta vzpomíná moc ráda.

Po šedesáti letech se v budově sešli dnes už senioři, kteří ji opustili jako osmáci v roce 1955. „Byli jsme první osmiletá třída, která vycházela. Dnes se náš sešlo třiatřicet. Kolektiv si prohlédl školu a pak zamířil do jídelny u Militkých. Máme co probírat," říká za všechny paní Vágenknechtová.