Karin Krajčo Babinská v rozhovoru pro Deník vypravuje, jak sháněla svěcenou vodu, vysvětluje, proč je v kostele lednička s pitím a kávovar, nebo kvůli čemu přijede do Chotěvic Jaromír Jágr. Prozrazuje také, že na vánoční koncert a bohoslužbu dorazí farářka Martina Viktorie Kopecká, a vzpomíná i na těžké chvíle dospívání. Tehdy měla doma malér kvůli tomu, že se nechala v patnácti letech pokřtít. Otec jako voják z povolání to neskousl.

Váš manžel Richard Krajčo mi říkal, že získat kostel v Chotěvicích byl váš nápad. Bylo to tak?
Ano, bylo. Já mívám tyhle šílené nápady. Richard je jejich okamžitým realizátorem. Umím nápady vymyslet, ale strašně nerada telefonuju, a to je problém, pokud máte něco zařizovat. Richard je neskutečný v tom, že se okamžitě chopí práce.

Pořídit si kostel není jen tak. Jak vás to napadlo?
Když jsem jednou venčila psy na cyklostezce a vracela se domů, viděla jsem tenhle nádherný kostel, jak se vyjímá na kopci a je obrovský a krásný, ale je zavřený a chátrá. Přišla jsem domů a řekla jsem Richardovi, jestli si ten kostel nevezmeme a neopravíme ho, tak časem spadne. Chceme v Chotěvicích do budoucna nastálo bydlet a oba si myslíme, že každá vesnice by měla mít hospodu a kostel, kde by se lidé scházeli. Richard se toho okamžitě chytil a během minuty dvou už držel v ruce telefon a obvolával různé lidi a ptal se jich, jakým způsobem by se dalo zařídit, aby na nás církev převedla kostel a my jsme ho mohli zrekonstruovat. To se loni povedlo.

Jak se vám v Chotěvicích žije?
Převážnou část roku žijeme v Praze, protože tam máme práci a hlavně děti tam chodí do školy. To je důvod, proč jsme zatím v Praze. Vždycky jsme šťastní, že můžeme trávit v Chotěvicích alespoň léto. Máme to tady rádi. Náš statek je blízko lesa, je zasazený do přírody. Když se chci projít, tak si jen otevřu vrátka a zmizím v lesích a polích. Jako blázen se brodím se psy trávou, která mi je po prsa. Když přijdu domů, mám oteklé oči, kýchám, ale stojí mi to za to, protože je tady krásně. Klid. Oba utíkáme do přírody. V Chotěvicích nám je dobře.

Takže jste si vesnici v Podkrkonoší oblíbila?
Moc. Opravdu sem jezdím ráda. Kdykoliv to jde, tak tady trávíme čas.

Jak často chodíte do kostela?
Pokud jsme tady, tak každý den. Cítíme se tady dobře. Uděláme si kávu, čteme si Bibli. Jezdíme sem zpravidla autem, protože většinou něco vezeme. Naposledy třeba svěcenou vodu.

Svěcenou vodu?
Ano. Mám doma ještě dvě lahve. Musím je dát do sakristie.

Kde jste ji vzali?
Máme naštěstí celou řadu farářů, kteří nám ochotně pomáhají. Když jsme kostel otevřeli, tak jsme si uvědomili, že kropenky jsou prázdné. Zavítali sem věřící ze Slovenska a viděla jsem, jak sahají marně po svěcené vodě. Tak jsme volali dvěma kněžím a oba nám okamžitě vyšli vstříc. Takže svěcené vody máme momentálně dostatek.

Jak se dívají lidé z církevního prostředí na to, že jste do kostela umístili moderní pop-artové obrazy s komiksovými postavami?
Většině lidí z církevního prostředí, se kterými jsem mluvila, se naše pojetí líbí. Je to něco nového, zajímavého, co lidi láká. Myslím, že naše snažení církev kvituje. I proto, že po době, kdy bolševik vymýtil z našeho národa touhu pokračovat v tradici křesťanství, je to příležitost zpřístupnit náboženství mladým lidem. Jakákoliv oprava je schválená památkáři, s nimiž rekonstrukci konzultujeme. Mají to pod dozorem.

Jaká byla vaše cesta k církvi?
Narodila jsem se do rodiny ateistů. Můj táta celý život tvrdil, že nevěří v nic. Byl vysoce postavený voják a bylo pro něj nestravitelné, že se vydávám cestou víry. Doma nastaly velké boje. Když jsem se v patnácti nechala pokřtít, tak se mnou dlouho nemluvil, ani nepřišel na křtiny. Vzpomínám si na moment, kdy jsem v 17 letech zavítala do baziliky Sacré Coeur v Paříži. Když jsem se ocitla v tom nádherném kostele, pod kopulí hlídanou čtyřmi anděly, tam jsem nabyla jistotu víry v Boha. Byl to silný pocit. Kostely mají moc tohle v lidech probouzet.

Karin Krajčo Babinská v kostele sv. Petra a Pavla v Chotěvicích, který opravuje s manželem Richardem.
Kostel Richarda Krajča nemá obdoby. Jsou tam Spiderman, Bart Simpson i Mona Lisa

Bylo cílem mít v kostele hodně nezvyklou výzdobu? Bart Simpson nebo Kačer Donald v nich opravdu nebývají.
Byl to náš záměr hned od začátku. Chtěli jsme, aby kostel byl zajímavý i jinak, aby lákal širokou veřejnost a lidé měli důvod se do něj přijít podívat nejen pro to, že ho opravují Krajčovi, ale také kvůli tomu, že je něčím neobvyklý. Barvy kostel rozsvěcují, dávají mu jinou energii. Od začátku bylo cílem spojit umění staré s uměním moderním. Kostel opravujeme proto, aby tady stál dalších 100, 200, 300 let. Pop-artové obrazy mají církevní tematiku. Bart Simpson je namalovaný jako andělíček Amor, Ježíš je ztvárněn jako Superman, Spiderman má na hrudi ježíšovské srdce, postavy z animovaných příběhů Walta Disneye jsou namalované v doprovodu patrona zvířat sv. Františka z Assisi.

Viděli jste někde něco podobného?
Nikdy jsme nic podobného neviděli. Když jsme se s Richardem bavili, čím kostel obohatit a udělat zajímavý a jiný, aby se stal poutním místem, tak jsme se shodli, že bychom v něm chtěli mít moderní umění pop-art. To máme oba rádi. Čirou náhodou se nám ozval Josef Rataj, náš nejznámější pop-artový umělec. Nabídl nám, jestli bychom nechtěli namalovat jeden obraz do kostela. Sešli jsme se s ním v Ostravě a došli jsme k tomu, že by bylo krásné udělat celou výzdobu kostela v tomto stylu. Co vidíte, je teprve začátek, protože plánů máme mnohem víc. Bude se rozrůstat.

Kdo vymyslel Spidermana, který visí u stropu?
To vymysleli Richard s Josefem Ratajem. Spiderman je kus pop-artového umění, ještě by mu mělo blikat „ježíšovské“ srdce. Je to součást výzdoby. Já tvrdím, že Bůh je ve všem a zrcadlí se v každém. Snažíme se přilákat mladou generaci. Nakoupili jsme i řadu knih, normální Bibli, ilustrovanou pro děti i komiksovou, aby vše bylo přístupné i dětem.

Proč jsou v kostele křesla, lednice a kávovar?
Aby si lidé mohli něco dát, když do kostela přijdou. Můžou si udělat kávu, dát si kolu nebo vodu, když do Chotěvic přijedou třeba na kole. Chci, aby se tady lidi cítili jako doma. Jakmile vstupujeme na taková místa, tak bychom se měli cítit jako doma. Církevní stavby jsou ohromné, zvedají se k nebi, dokáží nás povznést, vzbuzují v nás úctu, respekt a tak by to mělo být. Zároveň by bylo dobře, aby se jich lidi nebáli a cítili, že jsou vítáni. Že i ti „nevěřící“ či nepraktikující, kteří k nám zavítají, si tady můžou odpočinout a rozjímat.

Vánoční mše a koncert Richarda Krajča v kostele v Chotěvicích, který patří jeho nadaci AnděLové.
FOTO: Richard Krajčo měl koncert ve svém kostele v Chotěvicích. Bylo narváno

To, co bude na obrazech, vymýšlí Josef Rataj, jehož díla zdobí luxusní byty v USA, kde je pop-artové umění velkým trendem, hlavně v Hollywoodu?
Probíhá to společně. Josef Rataj se nás často ptá, co bychom tam chtěli. Každé dílo vzniká po naší diskusi. Máme ještě připravenou celou řadu zajímavých věcí, které se tady časem objeví. Ty se daly do procesu a příští léto tady toho bude zase o kus víc.

Co chystáte za další opravy na kostele?
Máme rozpracované restaurátorské záměry, podle kterých vyhodnocujeme, co je potřeba dál opravit, co nejvíc spěchá. V říjnu se začnou opravovat varhany, připravujeme dražbu na opravu hodin.

V kostele mají vizitku Leoš Mareš a Olga Lounová. Proč?
Přejeme si, aby kostel byl otiskem dnešní doby i v tom, že se na něm podílejí osobnosti kulturního, společenského i sportovního světa. Oslovili jsme Lucii Bílou, Jardu Jágra, Leoše Mareše a Olgu Lounovou, aby si vzali pod křídla první čtyři obrazy křížové cesty, u kterých probíhá restaurování. Leoš Mareš v pátek dokonce dodělával jeden z obrazů. Přišel do restaurátorské dílny a paní restaurátorka mu tam nechala růžek rámu, aby si mohl kousek osobně pozlatit zlatými plásty. Do tří týdnů by tady měl obraz viset. Doufáme, že na renovaci dalších obrazů křížové cesty se budou podílet i další významné osobnosti veřejného života.

Jaromír Jágr přijede 28. října do chotěvického kostela na speciální akci, kterou bude moderovat váš manžel Richard Krajčo. Můžete k tomu říct něco bližšího?
Jaromír Jágr do Chotěvic přijede, bude to akce zhruba pro 250 lidí. Budeme si s ním povídat, Richard k tomu určitě něco zazpívá. Výtěžek z celé akce půjde právě na zrestaurování obrazu křížové cesty a další opravy.

Chystáte i tradiční koncert během vánočních svátků?
Koncert určitě bude, dokonce chystáme dva, protože zájem byl enormní a vždycky bylo vyprodáno za jeden den. Lidé si přejí, aby byl koncert spojený s bohoslužbou, a tak máme radost, že se nám podařilo právě dohodnout s paní farářkou Martinou Viktorii Kopeckou, aby nám je tady odsloužila.

Co plánujete vy osobně?
Jsem těsně před psaním nové knihy. Vymýšlím a dávám vše dohromady. Jsem v takové, pro mě nejtěžší fázi, kdy musí všechno do sebe zaklapnout. Snažím se trávit čas v tichu, což se o prázdninách s dětmi daří dost těžko. Takže se spíš budím ve čtyři hodiny ráno a dvě hodiny přemýšlím. Proto se těším, až to budu mít vymyšlené a začnu psát.