Příjezd do Evropy byl pro obě plný očekávání, jaké to tady doopravdy bude. „Obecná představa Thajců je, že všichni Evropané vydělávají velké množství peněz a mají bezstarostný život. O tom, že to není úplně pravda, se děvčata přesvědčila záhy. Největším problémem pro Suthamat byl přirozeně jazyk a dorozumět se s ostatními. Můstkem bohužel nemohla být angličtina, jelikož její znalosti byly opravdu základní. Oslovili jsme několik základních škol v Jičíně se žádostí o umístění dítěte do školy, velmi vstřícnou reakci jsme obdrželi od Základní školy Valdice, kterou v současné době navštěvuje," prozrazuje nelehké začátky babička Suthamat Jitka Lešáková.

Od píky

Usměvavá Suthamat, která slyší na přezdívku Kan, nastoupila v květnu 2013 do čtvrté třídy valdické základky. Jako cizinka ze vzdálené země musela projít kurzem, jenž obsahoval osmdesát hodin češtiny. Ten ji vštěpovala češtinářka Stanislava Malá. Věnovala se jí individuálně v rámci školní výuky.

Výuka v Thajsku
Jaké jsou rozdíly mezi výukou u nás a v exotickém Thajsku?
Základní vzdělání má podobně jako u nás dva stupně. První stupeň zahrnuje 1. – 6. ročník, druhý stupeň pak 7. – 9. ročník. Po absolvování povinné devítileté docházky může dítě pokračovat v 10. – 12 ročníku, který je obdobou naší střední školy. Thajskou zajímavostí jsou povinné školní uniformy. Ať už se jedná o státní nebo soukromou školu, všichni studenti musí nosit stejnokroj. Pevnou součástí učebních osnov je skauting, jeden den v týdnu je celý zasvěcen tomuto tématu. Žáci i učitelé přichází v skautských uniformách a zdokonalují své dovednosti a znalosti přírody. To je hlavní rozdíl ve vzdělávacích programech, kdy thajské děti jsou vedeny víc k poznávání věcí kolem sebe než k samotnému „biflování". Thajské děti se podobně jako české stravují ve školních jídelnách.

„Já tu učím od sedmdesátého roku a nikdy jsme tu neměli žádného cizince. Před příchodem Kan jsem si prostudovala možnosti výuky i problémy s řečí ohledně mluvidel. Kan začínala jako v první třídě od slabikáře, poznávala písmenka. Každý den ještě navštěvovala individuální kurz u Moniky Janouchové v Jičíně. Bylo to pro ni velice složité. Navíc byla o dva roky starší než děti ve třídě. Při vysvětlování látky musím používat krátké věty, aby mi Kan porozuměla," popisuje práci ve škole cizokrajné žačky ředitelka Dana Němcová.

Zajímá nás, jak se zpočátku s Kan dorozumívala.
„Kan umí trochu anglicky, ale jen částečně. Já angličtinu neovládám, a tak jsme využívaly slovní zásobu, kterou získala v rodině," vypráví Dana Němcová.
Kan už českému jazyku rozumí dobře, i když skromně odpovídá. Vše zvládla také díky rodině, která jí vydatně pomáhá.

„Nejsložitější je příprava. S Kan musíme pracovat individuálně. Některé věci se nedokáže naučit zpaměti, zatím nezvládne napsat diktát. Při diktátu nebo doplňovačce ji dávám opisovat text, což pořídí bez problémů. Část předmětů je pro ni velice obtížná jako Člověk a jeho svět, tedy vlastivěda a přírodověda, učivo o historii. Jazyk zatím plynule neovládá," hodnotí ředitelka a pokračuje.

Úspěchy

„Výborná je v matematice, počítá svým stylem, který se naučila doma. Slovní úloha je pro ni zatím neřešitelná. Geometrii rozumí. Čte dobře. Kolikrát žasne nad nápady dětí, protože je o dva roky starší. Je vstřícná, žáci i učitelé ji mají rádi. Žádný problém u nás neměla, mezi dětmi je oblíbená. Je velice aktivní a zapojila se do všech zájmových kroužků i do Sokola."

Od září Kan nastoupí do Základní školy 17. listopadu v Jičíně. Ta by měla mít proškolené učitele pro práci s dětmi ze zahraničí. Pro Kan to bude podle ředitelky velice náročné.

Suthamat chodí ve škole i na obědy. „Zpočátku jsme měli strach ji přihlásit, jelikož jsme předpokládali, že ji naše jídla, lidově řečeno, nepojedou. Jaké bylo naše překvapení, když si bez problémů pochutnávala na školní stravě včetně pro ni neznámých knedlíků. Taktéž jsme očekávali, že s nástupem pravidelné školní docházky ji optimismus a radost z ranního vstávání postupně přejde. Opět jsme se mýlili, úsměv a dobrá nálada jí zůstaly do dnešních dnů a do školy chodí ráda. Velký podíl na tom všem má profesionální kolektiv učitelského sboru pod vedením paní ředitelky, které bychom chtěli touto cestou poděkovat," vzkazuje babička Kan.

„Intelekt je u Kan vysoký, Kan je šikovné děvče. Přáli bychom jí, aby mohla rozšířit své vzdělání v nějakém učebního oboru nebo na střední škole," přeje ředitelka školačce, která ve valdické škole našla skvělé zázemí.

Jak Kan vnímají spolužáci

Matěj Šrajer, 10 let: Zaujala mě, jak se rychle naučila něco číst i vyslovovat. Je strašně dobrá počtářka, i angličtina ji jde moc dobře. S Kan se bavíme, ale moc nám to zatím nejde.

Lukáš Kubíček, 10 let: Líbí se mi, když Kan vypravuje o svém domově, jak se tam žije, jak se tam mluví.
Adriana Vágenknechtová, 11 let: Nebylo to složité, Kan je moc hodná, bere všechno s radostí, ráda se připojuje do hry, snaží se pochopit učivo. Jednou o víkendu jsem ji vzala do akvaparku, moc se jí to líbilo. Kan nám pak vyprávěla o svém domově, moři, jak loví mušle. Zaujala mě i její víra, budhismus, o které nám vypraví. Kan už také medituje. Už jsem se naučila pár thajských slovíček. Umím třeba „sadícha", což je „ahoj", a „lot". To znamená „auto".
Jakub Sedlák, 11 let: Překvapilo mě, když Kan nastoupila do školy. Seděla už ve třídě a všechny nás hezky pozdravila. Ptáme se jí na thajská slovíčka, ale já si ještě žádné nezapamatoval. Kan je moc hodná a je to dobrá kamarádka.

David Vincenci, 10 let: Mě nejvíc zaujal její tanec a jak se rychle naučila česky, nebojí se.

Co Kan trápí a z čeho má radost

„Tady se mi moc líbí, paní učitelka je moc hodná. Děti také. Nejtěžší je pro mě čeština a Člověk a jeho svět," vysvětluje Kan. O tom, co by chtěla v životě dělat, zatím nepřemýšlela. Na naše otázky většinou odpovídá ano nebo ne, ale vnímáme, že nám rozumí. Přiznává, že ji chutnají knedlíky a taky, že ji je v Česku trošku zima. Při vzpomínce na Thajsko se ji zalesknou oči…