Tak ve Valdštejnské lodžii poznali práci kamenickou a dlaždičskou. Přijeli cizinci z pěti zemí. Nejvzdálenější z Portugalska. Byla radost pohledět, jak se chápali lopaty a kolečka, poté i majzlíku, když bylo potřeba kámen pro dlažbu přiseknout. Nikdo z nich dosud nesekal do pískovce.

Stalo se o posledním víkendu. Na sobotu vymyslel pan kastelán akci, kterou pojmenoval Cesta přátelství. Protože bylo potřeba pokročit s cestou v Čestném dvoře, aby se už konečně nechodilo v blátě. Pokládaly se kamenné čtverce padesát na padesát. Taky bylo třeba vykopat kamenné slunce a přesunout ho do správného místa. Úžasné puzzle, jen trochu těžší.

Samozřejmě sedm lidí z Tamjdemu by nestačilo, a tak přijeli i Kamarádi z Harcova. Parta z domova pro mentálně postižené. Jacípak postižení. Makali skvěle, svědomitě, důkladně. Celý dvůr pečlivě vyhrabali, uklidili.

Pak ještě přišli jičínští skauti. Proč skauti? Inu, byli se minulou středu podívat v lodžii, vyslechli si o Valdštejnovi a hvězdách. Prohlídli si celou stavbu i se sklepem. A když se kastelán Jirka zmínil o brigádě, něco zamručeli, nic neslibovali a nakonec přišli.

Sešli se jak místní, tak i přespolní
Samozřejmě i jiní Jičínáci a přespolní. Kluci, holky. Dokonce přišli i dva členové Občanského sdružení Lodžie. V jednu chvíli jsem napočítal 38 pracovních sil. Děti počítal jsem jako jednu sílu celou, protože se s maminkami při úklidu schodů náležitě činily.

V rohu dvora dělal Patrik s Terezou toho havrana. Ale to jsem neměl prozrazovat. A na terase si chystal Renda své vystoupení na vozíku, proti němu dvě kudrnaté holčičky.

K obědu byly zapékané brambory a něco zeleného, asi špenát. To se zase činila Bára.

Když jsem přišel domů, zrovna tam návštěva vyprávěla o filmu Bastardi. A rozproudila se debata o negativních jevech a o beznaději ve společnosti. Inu, kdo ji hledá a libuje si v ní, najde. Najde hodně negativního. Ale kdo chtěl, viděl v lodžii skvělý příklad, jak se lidi různého věku i „vyznání" dají pro dobrou věc dohromady. ⋌Bohumír Procházka