Má za sebou mimo jiné čtyři osmitisícovky a chystá se na Everest. Ještě v pátek byl v New Yorku, ale v sobotu už zaostřoval promítač v nové kavárně pod kostelem v Železnici.

Když už byli na nejvyšší hoře Antarktidy Vinson Massif, tak došli i na jižní pól. Ale stejně kousek letěli letadlem. Ten delší kousek. A teď to přišel kamarádům horolezcům vyprávět.

Jinej svět. Úplně. V zimě je tam mínus čtyřicet až mínus šedesát. Pochopitelně tam tedy byli v létě. Ale stejně, když začne foukat, nebo když se setmí… Stačí si jen špatně obléct obličejovou masku. Omrzliny. A to šli jen šest dnů.

Na lyžích, tam je rovina. Za sebou táhli na saních každý čtyřicet kilo. Večer postavili stany, uvařili. Ráno pokračovali. Pokud moc nefoukalo. Měli štěstí. Jinak by museli zalézt do stanu a držet tyčky, aby je to neodválo. Taky by je to mohlo zavát.

Když přišli na pól, byl tam barák. Tam byli „vědcové", kteří zkoušeli, co člověk vydrží, když je zavřený a nemůže ven. Vědcové nemůžou ven po celou zimu, když je těch šedesát. Mínus. Tak tam mají i posilovnu.

Už to není jako za Amundsena, dráhu pro iljušin upravuje bagr. Ale zásady zajímavé. Žádná těžba, žádný odpad. Ani lidský biologický. Pěkně do pytlíku a s tím do letadla.

Josef by se dal poslouchat celý dlouhý večer. Je vtipný a v jeho provedení to vypadá jako vejlet na Sněžku.

Dobře dělá Radek Řehák z Lampárny, který kavárnu na terasách vybudoval. Že se tam jen nepije, ale je tam kultura. Fotky Vládi Šoltyse jsou skvělé.   Bohumír Procházka