Jak 130. výročí založení školy oslavíte?
Výročí si připomene nejenom škola, ale také město Hořice. Škola pořádá 9. výstavu Kámen Hořice 2014, která je spojena s bohatým programem ve dnech 12. – 14. června. Program v sobě zahrnuje sympozium na téma Cesta ke smíření nad osobností mistra Jana Husa. Město oslaví 100 let od odhalení pomníku Jana Husa od sochaře Ladislava Šalouna. Vedle výstavy technologií a firem zde dojde k setkání absolventů školy a budou zde probíhat i schůze organizací, které sdružují kameníky a sochaře v ČR. Jinak tradičně očekáváme i zahraniční hosty z Německa a Polska. Jedna ze soch Jana Husa bude v příštím roce exportována do Kostnice k oslavě 600. výročí od tragické smrti tohoto významného kazatele. Proto přijede i delegace vyslaná městem Kostnice vybrat dílo nebo jeho návrh k realizaci.
Pomník Jana Husa je významnou památkou. Jaký má význam pro Hořice?
Odpovím asi trochu osobně. Téma Jana Husa je opravdu mým dlouhodobým cílem. S tímto tématem se bez nadsázky peru téměř deset let. Na konci milénia papež Jan Pavel II položil Čechům prostřednictvím prezidenta Havla otázku „Co uděláte s Husem?" Finále odpovědi proběhlo na Lateránské univerzitě ve Vatikánu, kde bylo podepsáno společné prohlášení. Já toto prohlášení beru jako maximální možné smíření v něčem, co bych nazval křesťanskou kulturou. Smíření v jakékoliv otázce je pro Evropu vždy důležité. Příští rok bude příležitost si myšlenky Jana Husa připomenout, ale zdá se mi, že jsme dosti vlažní. Takže, proč si tolik cením skutečnosti, že Hořice mají Šalounovu sochu? Pokud se podíváte na sousoší na Staroměstském náměstí a hořickou sochu, tak vidíte společné znaky, stejný rukopis. Mě však provokuje jedno přirovnání. V Hořicích 1914 a v Praze 1915 byly odhaleny monumenty připomínající 500 let od smrti Jana Husa. Historii vzniku, výběru a realizaci obou děl ponechám odborníkům. Jenom bych chtěl připomenout, že tehdy náš národ neměl svoji státnost a Rakousko – Uhersko se potýkalo s extrémními těžkostmi, jaké lze zažít jen za světové války. Vídeňský dvůr a jeho ministerstvo kultury například zakázaly škole se na pomníku podílet. Dnes Královéhradecký kraj školu v tomto významně podporuje, ale já bych se chtěl dožít podpory celé naší země, stejně jako před sto lety. Moc to nejde. Během výstavy přijede delegace z Kostnice, kde město uvolnilo na české poměry vysokou částku na zhotovení pomníku. Z uvolněné částky mohu pouze dovodit, že si vyberou návrh a budou požadovat do svého města sochu také hodně velikou. Mám z toho smíšené pocity, protože jsem se domníval, že Jan Hus byl český kazatel a spojka mezi Janem Wycliftem a Martinem Lutherem v jakémsi myšlenkovém proudu, tedy osobnost evropského formátu. Nevím jestli je správné poměřovat Husovo češství také velikostí skulptury, ale Kostnice je jediné místo, kde mají jasno, kde dílo bude a mají vyčleněné finance. V naší zemi bude ze sympozia k umístění osm skulptur. Jenomže nevíme, odkud půjdou peníze. Představa, že příští rok budou někde lidé chodit okolo sochy velikána našich dějin, kterého zaplatil důchodce z naspořené penze, mě naplňuje skepsí.
Kolik má škola frekventantů, jak je vybavená? Jak se jí daří?
Vyučované obory jsou kamenosochařská tvorba, restaurování a konzervování kamene a užitá malba. Z technických oborů jsou to těžba a zpracování kamene a těžba a zpracování ropy a zemního plynu. Od svého vzniku jde o školu, která musí být považována za externalitu. Tou byla už za Rakouska – Uherska a platí úměra, čím menší celek tuto školu zřizuje, tím je exotičtější. Technické obory jsou raritou nejen v ČR, ale i v Evropě. U takových škol se nepíše, kolik má žáků, protože četnost jejich absolventů v prostoru, který se dnes nazývá trh práce, je extrémně nízká a je v řádu desetin promile. Dnešní zřizovatel takovou školu buď chce, anebo nechce, to není tak úplně o životních potřebách pracovní síly a nemá to nic společného s ekonomikou země.
V roce 2012 bylo na škole zprovozněno robotizované pracoviště. Co toto zařízení přesně umí a jak se vlastně dostalo do Hořic?
Robotizované pracoviště sestává zatím ze tří komponent, které budou doplněny v letošním roce. Mojí povinností je dodat, že se jedná o projekt financovaný EU. První komponentou je 3D skener pracující s modrým světlem, který je nejvýkonnějším zařízením uvedeným na trh v prvním kusu z vojenského výzkumu. Druhým je pracoviště pro virtuální modelování a třetím robotické rameno, které vyřezává sochu pro sochaře k finálnímu dokončení povrchu. Koncem letošního roku přibude 3D tiskárna. Jde o velmi vyspělou technologii a nemám informace, že by podobné pracoviště bylo na evropském kontinentu a už vůbec ne s takovými parametry. Jak se mohlo stát, že se něco takového dostalo na střední školu, nikoli například na univerzitu? Královéhradeckému kraji se projekt nezdál šílený. Co to umí se nedá popsat, to je třeba vidět a během výstavy budou tyto komponenty v provozu.
Za 130 let škola dala vzniknout nesčetně dílům. Máte alespoň rámcovou představu, kolik jich za tu dobu studenti vytvořili?
Spočítat díla absolventů si netroufám, ani psát jména nejslavnějších. Určitě bych někoho zapomněl. Jména absolventů jsou k nalezení na našem webu.
Zkuste vypíchnout několik osobností, kterým hořická škola dala základy pro sochařskou či kamenickou kariéru.
To po mně prosím nechtějte, necítím se na to, vyjmout někoho z řady při pohledu 130 let zpět. Cením si těch absolventů ze zahraničí, kteří studovali tuto školu na počátku 20. století a po návratu do své země zakládali i vysoké školy. Příkladem je akademie v Sofii. Mimochodem, aktuálně na škole máme několik žáků ze zemí z bývalého Sovětského svazu. S ohledem na jejich nadání věřím, že něco podobného vznikne například v Jakutsku.
close
zoom_in
Jak dlouho vlastně působíte na škole?
Já působím ve škole od září 2004, tedy téměř 10 let, a jsem dvanáctým v pořadí. Ve vzdělávací soustavě se s ohledem na své životní zkušenosti docela vyznám. Mění se všechno, včetně školství, ale nic optimistického zde nevidím. Myšlenkově souzním s exministrem školství profesorem Petrem Piťhou nebo profesorem Janem Sokolem. Pokud se za posledních deset let snížil počet vycházejících žáků o třetinu a zároveň počet uměleckých škol se zdesetinásobil, každému dojde, že bude zle a utrpí kvalita absolventů. Ale to je na dlouhé vyprávění se spoustou čísel.
A co byste škola jako oslavenkyni popřál do budoucna?
Oslavenkyni bych přál přežít demografický pokles, který nemá ve střední Evropě obdoby, přál bych jí přežít boom rychlokvasných uměleckých škol. Za mého působení už například technický obor těžba a zpracování kamene byl dvakrát úředně a systémově zrušen. Takové ataky nelze vydržet do nekonečna. Uchazečům o technické obory mohu slíbit dobře placené a perspektivní zaměstnání. Podmínkou je odvaha jít do světa nebo alespoň se nebát opustit své rodiště. Zájemcům o umělecké obory mohu nabídnout velmi zajímavé odvětví, kde vedle klasických technologií se dostanou i k těm nejvyspělejším.
