Při vzpomínce na stav, vněmž jsem včera ráno viděl řadu lidí, doufám, že pro ně nebude platit přísloví , tvrdící, že celý rok bude stejný, jako bylo novoroční ráno.


Tak mne napadá, zda by poslední noc starého roku neměla být věnována něčemu jinému než zuřivému veselení se za každou cenu. Ty, kteří očekávají, že teď bude následovat karatelsky vztyčený ukazováček, podtrhující hřímání proti zkaženosti světa, snad uklidní vzpomínka na noc, následující po těžkém lezení ve zmrzlé stěně. Teploměr klesl pod mínus dvacet a tetelil jsem se zimou jak parádní pes. Naštěstí šlo o poslední ze tří bivaků: čekal nás už jen sestup zvrcholu, takže jsme měli reálnou naději, že příští noc už budeme v teple útulné alpské chaty. Zatím jsme mrzli ve spacácích a snažili se alespoň chvílemi spát…

Jako granáty

Jeden takový pokus mi přerušilo světlo, ozařující různými barvami plachtu, pod kterou jsme se krčili. Kdyby jej doprovázely výbuchy, myslel bych, že jde o záblesky granátů. Tož jsem se zeptal svého rakouského spolulezce, zda náhodou nevypukla třetí světová válka. Jeho odpověď, že vypuklo silvestrovské šílenství, mne vrátila do reality posledního dne roku. Ani on nemohl spát, tož jsme sledovali to světelné divadlo a poslouchali ticho: až knám nedolehl žádný zvuk. Povídali jsme si o životě a začalo nám být jaksi slavnostně krásně. Paul zbatohu vylovil láhev se zbytkem rumu, popřál mi, aby konečně rupla železná závora, kterou na Šumavě hlídá Rus, polkl hlt alkoholu a pár dalších kapek ulil na zem jako poděkování všem andělům a svatým křesťanského nebe i dobrým skřítkům hor, že nás celý rok chránili, a poprosil je, aby se na nás ani vnovém roce nevykašlali. Za dalších ani ne šestnáct hodin jsme již rozmrzali na chatě.


Vzpomínka na velebnost té barevně světelné, ale tiché chvíle však zůstala, a tak jsem hned první Silvestr, který jsem prožíval vLomnici nad Popelkou, vzal láhev šampáňa a šlapal na Tábor poděkovat všem dobrým silám vesmíru a vzpomenout na kamarády. Časem se ztoho stala tradice a tak si nás na Tábor chodívá připít větší či menší parta každý rok.


Jen letos jsme kvůli tichu museli zajít hlouběji do lesa: léta opravovaná chata na Táboře konečně funguje, takže vypustila hosty. A to je dobře. I když možná příští rok budeme šlapat jinam. Dobré síly nebe i země přeci žijí a působí všude. Tož ať je nenazlobíme a ať nás chrání i nadále.